„Hjaba kaj o goja has bokhale, o voďi has čalo...“
„Měli jsme sice hladový žaludek, ale duše byla sytá...“
[Andrej Giňa]

Pozvánka: (pdf-263kB)

{mosimage}

Kurátorky: Helena Sadílková, Jana Kramářová
Scénář: Helena Sadílková, Jana Kramářová
Odborné lektorky scénáře: Alena Scheinostová, Karolína Ryvolová
Výtvarné řešení: Daniel Pospíšil
Grafická úprava: Václav Juda
Instalace: Tomáš Dohnal, Jiří Šrůtek, Tomáš Nevrkla
Fotografie: Fond fotodokumentace Muzea romské kultury
Audio: Fond fotodokumentace Muzea romské kultury, archiv Českého rozhlasu, archiv Rádia Proglas
Audiosmyčka: Pavel Rajmic, Tomáš Šenkyřík
Video: Fond videodokumentace Muzea romské kultury, archiv České televize
Videosmyčka: Viktor Vokjan

Poděkování za poskytnutý materiál: Český rozhlas, Rádio Proglas, Česká televize
Poděkování za poskytnuté vybavení: Technické muzeum v Brně, Hadivadlo, Milan Blatný
Výstava byla zrealizována díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky.


{mosimage}{mosimage}{mosimage}{mosimage}

PRVNÍ SÁL výstavy
představuje ústní lidovou slovesnost Romů. Sál je mj. vybaven audiosmyčkou, která zní do éteru. Návštěvník tak má možnost poslechnout si píseň Amen Roma sam / Jsme Romové v podání souboru Čercheň, humornou pohádku Batyho Cirala Hrabě Hiči v podání herce pražského divadla Orfeus Radima Vašinky a Friščino volné vyprávění ze života. Sál je dále vybaven ukázkami jednotlivých žánrů v tištěné podobě, interaktivními skládačkami hádanek a přísloví a romskými hádankovými kartami.


{mosimage}{mosimage}{mosimage}

{mosimage}{mosimage}{mosimage}

DRUHÝ SÁL výstavy
se již věnuje přímo romské literatuře v ČR. Sál obsahuje základní informace o počátcích a vývoji romské literatury v Č(SS)R, představuje několik nejvýznamnějších romských autorů, přináší přehled o romských časopisech i samostatných knižních publikacích.


{mosimage}{mosimage}{mosimage}

{mosimage}{mosimage}{mosimage}

Sál je vybaven několika audiosmyčkami a  cca 30-ti minutovou videosmyčkou, v níž vystupují Tera Fabiánová, Milena Hübschmannová, Ilona Ferková, Andrej Giňa, Emil Cina, Vlado Oláh, Vladislav Haluška a Jan Horváth. Romský projev autorů je opatřen českými titulky. Videosmyčku vyrobil Viktor Vokjan v Praze r. 2006 na základě materiálů poskytnutých Českou televizí a ze záznamů pořízených vlastní video-dokumentací MRK.

Vznik romské literatury v Č(SS)R na konci 60. let 20. stol. a její další vývoj patří mezi jeden z nejzajímavějších fenoménů poválečné historie Romů na území naší republiky. Je fenoménem o to zajímavějším, že patří k jedné z mála bezvýhradně pozitivních kulturních změn, které společenství Romů v ČR v poválečném období prodělalo. Mezi romskými spisovateli v Čechách nalezneme příslušníky subetnických skupin slovenských a maďarských Romů. Většina spisovatelů v Čechách píše romsky, a svá díla publikuje dvojjazyčně.

Romská literatura v Čechách byla a po dlouhou dobu zůstávala závislá na časopisech, knižně romští autoři publikovali velmi poskrovně. V poslední době je možné vysledovat zvýšený zájem o díla romských spisovatelů ze strany zavedených nakladatelství. Doufejme, že se tato nesporně zajímavá součást české literární produkce konečně dostane blíže k běžnému čtenáři. K tomu si přeje přispět i tato výstava.


{mosimage}{mosimage}{mosimage}

PORTRÉTY ROMSKÝCH AUTORŮ
Ve výstavě je představeno celkem 7 romských autorů. Každý autor má svůj koutek, který by měl určitým způsobem přiblížit jeho tvorbu a osobnost. Každý koutek uvádí panel s fotografiemi autora, jeho medailonem, ukázkou z tvorby, citátem, výběrem z bibliografie, faksimilí rukopisu či strojopisu. V každém koutku má návštěvník možnost pohodlně se posadit a blíže se seznámit s autorovou tvorbou a osobností. V koutku je k dispozici tvorba publikovaná jak knižně, tak časopisecky a dále audiosmyčka s vyprávěním samotných autorů a ukázkami jejich tvorby.


{mosimage}{mosimage}{mosimage}{mosimage}

Koutek TERY FABIÁNOVÉ by měl připomínat automobil, v němž vyřkla svou vůbec první báseň, když jela spolu s Milenou Hübschmannovou navštívit svého syna Vojtu. Koutek je vybaven audiosmyčkou se 7 tracky, na níž zní recitace básně Kdo jsem v podání J. Tesařové, úryvky z rozhovoru s Terou Fabiánovou (Co může chudý člověk dát), recitace básní Av manca čhajori a Písečné hodiny a So te vakerav v přednesu samotné autorky a povídka Eržika v podání R. Vašinky.

TERA FABIÁNOVÁ (nar. 1930, Žihárec, okr. Šaľa, SR)
je nejstarší romskou spisovatelkou v Č(SS)R – byla první, kdo se rozhodl využít  ke  svému literárnímu projevu romštinu. Zároveň je však také autorkou nejméně veřejně doceněnou  - všechny její stěžejní díla vyšla dosud pouze časopisecky. Psát začala již v 60. letech 20. stol., poprvé publikovala na stránkách zpravodaje Romano ľil. V r. 1979 bylo několik jejich básní zařazeno do sborníku romské poezie Romské písně (1979). Obsáhlý medailon autorky a ukázky z její tvorby vyšel v r. 2000 v časopise Romano džaniben. Samostatné knižní publikace se dočkalo pouze její vzpomínkové vyprávění Sar me phiravas andre škola / Jak jsem chodila do školy a příběh pro děti Čavargoš / Tulák.

Av manca, čhajori, odoj, kaj miri daj bešel,
k´amende o Roma sako rat paramisa phenen.
Av manca, ma dara, me tut na mukhava,
bibacht aňi ladž tuke na kerava.
Sar o Roma dikhena, hoj me tut anav,
takoj o lavuti lačharena.
Amen na sam čore, te nane kaj te sovel,
pre dvora hin phuri pendech – o prajta želena,
odoj tuke than kerava, sar avla rupuňi rat,
tel tute lačharava miro jekhfeder gad.
A te tut ela šil, vičinav o ňebos,
kaj tut te zaučharel.
Ko rašaj na džaha –jekhtane amen dela
amaro gulo Del.
Te manca aveha, te manca dživeha,
kamaha pes amen
sar odi kaľi phuv le kale mareha.

Pojď se mnou, má milá, tam, kde žije má matka,
u nás si Romové každou noc vyprávějí pohádky.
Pojď, neboj se, já tě neopustím,
neudělám ti hanbu ani žal.
Až muži uvidí, jak si tě přivádím,
hned housle naladí.
Co na tom, že jsme chudí a nemáme kde spát?
Na dvoře stojí starý ořech – listí zelené,
pod ním ti ustelu, až přijde stříbrná noc,
rozprostřu pod tebe svoji nejlepší košili
a nebe zavolám,
aby tě přikrylo.
Oddá nás náš sladký Bůh –
k faráři nepůjdem.
Pojď se mnou, budem spolu žít,
budeme se milovat
jako s černým chlebem černá zem.


{mosimage}{mosimage}{mosimage}

Koutek je vybaven audiosmyčkou s 8 tracky, které obsahují básně Chci mluvit, není s kým; Štěstí; Ráda bych, Romové věděla; Čistota v životě a v srdci láska v podání J. Tesařové a dále legendu Zrcadlo Romů.

Koutek MARGITY REIZNEROVÉ má připomínat její pracovnu (mj. jsou zde k dispozici zalaminované příspěvky do časopisu Romano gendalos) a také kancelář nakladatelství Romaňi čhib (Romský jazyk), jež M. Reiznerová v 90. letech 20. stol. vedla.

MARGITA REIZNEROVÁ  (nar. 1945, Malý Bukovec, okr. Bardejov, SR)
Literárně činná je od konce 80. let 20. stol., píše poezii i prózu. Hojně publikovala periodicky, knižně vydala útlý výbor z prozaické tvorby (Kaľi / Kaľi , 1. vyd. 1992, 2. rozš. vyd. 1994) a sbírku poezie (Suno, 2000).  V r. 1991 spoluzaložila Sdružení romských autorů, kterému později předsedala. Stála u zrodu a vedla nakladatelství Romaňi čhib (Romský jazyk) a romských časopisů Amaro lav (Naše slovo) a Romano gendalos (Romské zrdcadlo), kde působila jako redaktorka. V polovině 90. let 20. stol. spolu se svou rodinou emigrovala do Belgie, kde žije a tvoří dodnes. Je členkou Mezinárodní asociace romských spisovatelů.

E balvaj andre ma phurdel,
brišind andre ma del,
pherďi paňi imar som,
le jakhenca avri čuľal,
hirminel andre ma,
e choľi avri pes ispidel,
marel pro jilo sar pre kovinca.
Ča e voďi lačhi, mangel, vičinel,
tradel len avri andal ma,
o jakha phandel,
o vasta mire ke peste sthovel,
opre len hazdel,
o muj phuterel,
lavoro andal leste mukel:
Lačhi kamav te avel!
Šunes?
Kamav kham te prindžarel.

Vichřice ve mně víří,
liják lije,
jsem plná vody,
vytéká očima,
hřmí ve mně,
a zloba buší na srdce
jako na kovadlinu.
Jenom má duše je dobrá,
prosí a volá,
vyhání ze mě zlé síly,
zavírá mé oči,
spíná mé ruce
a zdvíhá je k nebi,
otevírá má ústa
a vede ven slova:
Chci být dobrá!
Slyšíš?
Chci poznat slunce.


{mosimage}{mosimage}{mosimage}

Koutek ANDREJ GIŇI má připomínat osadu, v níž autor vyrůstal a ke které se ve své tvorbě často vrací. Černý koník odkazuje na povídku Škypár, kterou si návštěvník může na místě buď přečíst nebo poslechnout. Koutek je vybaven audiosmyčkou se 2 tracky, na nichž je možné poslechnout si vyprávění autora o svém životě a tvorbě, kapelu Rytmus 84, v níž A. Giňa působil a povídku Škypár.

ANDREJ GIŇA (nar. 1936, Tolčemeš, okr. Prešov, SR)
Píše především povídky, dříve zapisoval také pohádky. Literárně činný je od poloviny 60. let 20. stol. Zpočátku zapisoval vyprávění své maminky, postupně začal sbírat a česky zapisovat romské pohádky. Postupně se dostal ke své vlastní tvorbě a z češtiny přešel na romštinu. Hojně publikoval časopisecky. V r. 1991 mu vyšel sborník povídek (Bijav / Svatba). Rozsáhlejší výbor z díla v současné době k publikaci připravuje pražské nakladatelství Triáda. 

Ukázka z povídky O Škypárovi (povídka byla publikována ve sbírce Bijav / Svatba. Praha: Apeiron, 1991):
Povídka „O Škypárovi“ představuje autorské zpracování vyprávění o autentické postavě z osady, ve které Andrej Giňa vyrůstal. Prosťáček Škypár vymyslí k pobavení celé osady plán, jak zbohatnout – koupí starého koně, se kterým bude svážet staré hadry do výkupu. Kůň mu však zdechne dříve, než stačí dovést do Prešova svou první fůru. Celá osada se baví na jeho účet, jeho zesměšnění však mírní poznámka jednoho z posměváčků: „Šťastnej člověk, kterej dokáže lidi rozesmát!“

Ehin šukar ňilajutno ďives. Upral o romano gavoro Terňate pes ľidžal bari vika. „Paľis dikhehas pal o džuvľija! E čučvaľi Marija pes tuke pačinel! Bo hiňi thuľori andro seri!“ vičinel cikňi, churďi romňori, e Verona. Vičinen la Škiparaňa, bo lakero rom hino o Škiparis. O nav leske Jožus, aľe ňiko les šoha avka vičinlas. O Škiparis hin duj metri učo, phikalo murš. E Škiparaňa cikňori, jekh metros the jepaš. Thovavel le Škiparis pre dojekh romňi.
   
„Tu le bare thovavibnastar aňi na bariľal!“ phenďa o Škiparis u pricidňa la romňa kija peste. „Kamel man te murdaaareeel!“ gravčinelas e Škiparaňa. Kije blaka lengere bange khereskeri pen zgejle o čhave. „Sar na preačheha te gravčinel, ta tut figinava pro tragaris!“ E Škiparaňa andre dar ačhiľa čit. Paš e blaka pen ispidkernas savore Roma. O Škiparis the e Škiparaňa sas le Romengeri mozi.

„O Škiparis mukhľa peskera romňora andal o vasta u gejľa kije blaka te tradel le čhaven het. E Škiparaňa chudňa e piri, pekľa le romes pal o šero. Avri sa chudne te asal. O Škiparis chudelas peske o šero, o vasta leske sas čupo rat. Paľis visaľiľa, chudňa la romňa, hazdňa la upral o šero u figinďa la rokľatar pro tragaris. E Škiparaňa urňisaľolas tel e povala, hrabinlas vastenca pindrenca u macharinelas peskere romes, sar ča lake pre čhib avelas. O Roma penca pekenas pal e phuv andro asaben...

Je pěkný letní den. Nad cikánskou osadou v Terni se rozléhá nehorázný křik. „Zase jsi koukal po ženských, co?! Macatá Mařena – to by bylo něco pro tebe! Boky má jak almara!“ Spílání vychází z hrdla malilinké, drobounké ženušky. Jmenuje se Verona, ale říká se jí Škypárka, protože jejímu muži se říká Škypár, ačkoliv se jmenuje Josef. Škypár měří dva metry. Vysoký, suchý, ramenatý. Škypárka ani ne metr padesát. Žárlí na všechno, co nosí sukně.
    
„Ze samý žárlivosti jsi ani neměla čas vyrůst!“ řekl Škypár a natáhl se po své ženě. Škypárka začala vřeštět ještě víc: „Lidi pomóóóc, von mě vraždí!“ K okénku zakrslé chatrče se seběhly děti. „Jestli nepřestaneš ječet, pověsím tě na strop!“ Škypárka se polekala a na chvíli zmlkla. U okna se už tlačí Romové z celé osady. Škypár se Škypárkou je jejich každodenní divadlo.

Škypár pustil svou titěrnou ženušku a vykročil k oknu, aby rozehnal diváky. Škypárka popadla hrnec, nadskočila a praštila muže přes hlavu. Za okénkem zaburácel smích. Škypár se chytil za hlavu, po ruce mu stékala krev. Pak se otočil, popadl ženu, vyzdvihl ji nad hlavu a rozšafně ji za sukni pověsil na stropní trám. Škypárka se vznášela u stropu, zoufale hrabala rukama a nohama a nadávala muži, jak nejkrásněji dovedla. Lidé venku se váleli smíchy...

[Pal o Škiparis. O Škypárovi. In: Bijav. Apeiron: Praha 1991]



{mosimage}{mosimage}{mosimage}{mosimage}

Koutek VLADA OLÁHA má – stejně jako u Andreje Giňi – připomínat prostředí rodné osady, které autorova tvorba silně reflektuje. Zároveň má však poukázat na další výrazný okruh Oláhovy tvorby, kterým  je křesťanská víra a láska k Bohu. Oláh – sám praktikující křesťan - Boha hledá a nachází nejen ve svém srdci, ale také všude kolem sebe, v přírodě a všech živých bytostech. Koutek je vybaven audiosmyčkou s 5 tracky, na nichž jsou úryvky z rozhovoru s Milenou Hübschmannovou, báseň Avľom khere raťi v podání samotného autora, báseň Bůh je veliký malíř v podání R. Vašinky a krátká veršovaná próza Jankel v podání L. Rusenka.

VLADO OLÁH (nar. 1947, Stropkov, okr. Svidník, SR)
Píše poezii a drobnou rytmizovanou prózu. Literárně činný je od počátku 90. let 20. stol., debutoval v r. 1990 třemi krátkými povídkami v rytmické próze, publikovanými ve sborníku Kale ruži (Černé růže). Svou tvorbu se mu podařilo uveřejnit téměř kompletně, kromě publikování v časopisech se dočkal také tří samostatných básnických sbírek (Khamori luluďi / Slunečnice, 1996; Le khameskere čhave / Děti slunce; 2003  a Khamutno kamiben / Žár lásky, 2005). V současné době připravuje k vydání další sbírku a pracuje na své autobiografii. V dubnu t.r. byl přijat do Obce spisovatelů. Významně se angažuje v křesťanském romském hnutí. V r. 1991 založil Matici romskou, jíž předsedá. Dlouhodobě se také věnuje překladům náboženských textů.

Kheriben
Odoj tele paš o paňi uľiľom
andro cikno kheroro
jekha oblakicaha
opral leste dzivo ambroľin
dziva ambrola amen delas.
Jekh paš aver kher pre khereste!
Miro kheroro!
Bachtale somas andre leste.
Raťi so ča le dajenge
o čercheňa o jakha andre korarde
rupune vududenca,
thovahas e jag pre vatra
le čhajen vičinahas avri
amare giľenca.
Paš o paňi kovľi čar
„Čhajale, aven arde!“
Jekh paš avreste sovahas
le luluďenca priučharde.
Pašal amari vatra
džalas žužo paňi
andre leste nanďuvahas nange
me the mri piraňi...
Tosara amen o čirikle ušťavenas,
le khameske paľikerahas,
la ošaha o jakha omorahas,
pašal amende e čar obdžiďi
paňale miriklenca.
Mire šereha miro terňipen cirdel,
mato som olestar,
nane guleder moľori pre odi phuv
kherutne khamestar, paňestar...
Bachtalo manuš, so les hin
leskero kheriben, leskero than...
Sar avľom pal o baro drom
andre vatra, sar čhaske somas,
phundraďi oblakica vičinelas man,
romane giľa vičinenas man,
romane lavuti vičinenas man:
„Imar avľal, mro čha?
Imar khere sal?“
Bachtalo somas...
Nane bareder bachtaľipen
sar lačhi famiľija
sar lačho kheriben.
Kerades kamav miro kheriben
kamibnastar merav pal leste...

Domov
Tam dole u vody, tam jsem se narodil
v malinkém domku
s jediným okénkem,
nad ním divoká hrušeň,
co divoké hrušky nám dávala.
Řada domů, jeden na druhém.
Můj milý domek!
Šťastný jsem byl v něm.
Večer, jen co matkám
hvězdy oči zavřely
světly stříbrnými,
zapálili jsme oheň
dívky jsme přivolali ven
písněmi svými.
U vody rostla hebká tráva:
„Děvčata, pojďte sem!“
Jeden vedle druhého jsme spali
přikrytí květinami.
Za naší osadou čistá voděnka
v ní jsme se koupali nazí
já a má milenka...
Ráno nás probouzeli ptáci,
my jsme slunci děkovali,
rosou si oči omývali,
vedle nás tráva oživlá
s korálky vodních kapek.
Hlavou mi mé mládí táhne.
Opilý jsem z toho.
Není sladšího vína na této zemi
ze slunce, vody domova...
Šťastný je člověk, který má
svůj domov, své zázemí...
Když jsem po dlouhé cestě přišel
do osady, kde jsem vyrůstal,
otevřené okénko mě volalo,
romské písně mě volaly,
romské housle mě volaly.
„Už jsi přišel, synáčku?
Už jsi doma?“
Neznám větší štěstí,
než je pravá rodina,
než je pravý domov.
Vášnivě miluju svůj domov.
Umírám láskou a steskem...




Koutek EMILA CINY má připomínat prostředí jeho milované zahrady, kde nejen tráví svůj volný čas a zahradničí, ale kde také tvoří. Koutek je vybaven audiosmyčkou, která obsahuje celkem 10 tracků, na nichž autor sám recituje své básně Amaro lav / Naše řeč, Phabaľin / Jabloň, Burňik / Dlaň, Voďi / Duše cikánská, Suno / Sen o matce, Vast / Ruka a Lavuta / Housle a vypravuje veselé příhody ze života.

EMIL CINA (nar. 1947, Praha)
Píše básně, krátkou prózu, pohádky, příběhy a říkanky pro děti. Tvořit začal počátkem 90. let 20. stol., poté, co v romském časopise vůbec poprvé viděl psanou romštinu. To jej povzbudilo k tomu, aby sám také něco napsal. Později působil jako redaktor časopisu Nevo amaro gendalos (Nové romské zrcadlo), kam přispíval mj. také pro jeho dětskou stránku. Píše básně, krátké povídky ze života, pohádky, říkanky pro děti. Svou tvorbu doposud publikoval pouze periodicky. Zabývá se také překlady do romštiny a z romštiny. Několik let připravoval zprávy a aktuality v romštině pro středočeské vysílání Českého rozhlasu Romský klub dorozumění,  překládal pro časopis Amaro gendalos (Naše zrcadlo). Je rovněž autorem českého překladu celovečerního filmu E. Kusturici Černá kočka bílý kocour.

Amare laveha
dživen o Roma jekhe jileha.
Phen mange daje,
savo amen dživipen esas,
te le Romen phuvori na sas?

Phuvori na sas, miro čhavo,
ča barendar droma.
Pal lende bacht rodenas
savore Roma.

Ďives le ďives rodelas.
O Roma pal o droma
peskere apsa mukenas.

La jagaha o čhavore
raťi vakerenas,
raťuno brišind andro suno
bacht lenge anelas.

Čhavo miro, khameha dživ
the romane jileha,
tire apsa imar ňikaske
na deha.


S naší řečí žijí Romové
v jednom srdci.
Řekni, maminko,
jak jsme žili,
proč Romové nikdy
svou zem neměli?

Zemi jsme neměli, synu,
jen kamenité cesty.
Po nich šli Romové
hledat své štěstí.

Den hledal dny,
Romové cesty své
skrápěli slzami.
Oheň romským dětem
večer vyprávěl,
noční déšť jim do snů
štěstí přinášel.

Synu můj, žij se sluncem
a se svým romským srdcem!
Slzy, které proléváš,
ty už nikomu nedáš.




Koutek ILONY FERKOVÉ by měl připomínat kuchyň v její domácnosti – místo, kde napsala většinu svých povídek. Koutek je vybaven audiosmyčkou s 8 tracky, na nichž je zachycen úryvek z vyprávění autorky o svém životě a tvorbě, povídka Zemřela, protože chtěla žít po romsky v podání J. Tesařové a vzpomínka autorky na přítelkyni Milenu Hübschmannovou.

ILONA FERKOVÁ (nar. 1956, Rokycany, okr. Plzeň)
Literárně činná je od  80. let 20. stol., kdy se díky M. Hübschmannové seznámila s pracemi T. Fabiánové a M. Reiznerové, a objevila romštinu jako literární jazyk. První knížka krátkých povídek Mosarďa peske o dživipen anglo love (Zkazila si život kvůli penězům) jí vyšla v r. 1992, další sbírku Čorde čhave / Ukradené děti  vydala v r. 1996. Své povídky publikovala hojně i časopisecky. V současné době pracuje na souboru povídek z Anglie pro britský denník The Guardian a na třígeneračním románu o své rodině.

Ukázka z povídky Trastune benga / Železní ďáblové (publikována ve sbírce Čorde čhave / Ukradené děti. MRK: Brno, 1996).
Povídka Železní ďáblové je další ukázkou možností překračování forem ústní lidové slovesnosti a jejich zapracování do autorské povídky. V duchu vyprávění o mrtvých, kteří přicházejí napravit pochybení živých hrdinové této povídky řeší aktuální problém současnosti: ovdovělou matku dvou dětí ze závislosti na automatech vyléčí hrozba jejího mrtvého manžela, který ji v noci chodí strašit.

Andre jekh foros dživenas but Roma u savore pes ľikernas sar phrala. Jekh avreske sikhavenas bari paťiv. Kernas buťi u zarodenas lačhe love. Dživenas andre ada foros but berš andro lačhipen.

Jekhvar pes ačhiľa, kaj andre ada foros ande trastune bengen, so chan o love, u thovkerde len andro savore karčmi. Čirla o Roma phirenas andre karčma te pijel duj trin loviňici, te vakerel jekh avreha – aľe akana? Dikhle le trastune bengen!

S´oda? Andro per lende pherdo love! O beng čhingerlas andre manušeste loľa jakhaha: „Av arde! Dikhes ola love andre miro per? Oda sa ela tiro! Ča čhiv mange andro muj pandž koruni, me tuke čhungerava avri šel! Te na peršivar, ta skušin mek jekhvar, duvar... Ma dara, jekh ďives tut tiri bacht dava! Aveha barvalo!“

O Roma avenas, jekh pal aver džanas te khelel pro trastune benga. Savore love prekhelenas, aľe koja loľi bengiňaľi jakh furt ča andre lende čhingerlas, o bengiňalo per sikhavkerlas pherdo love. U o čore diline paťanas, kaj jekh ďives avela lengeri bacht, kaj jekh ďives ačhona barvale.

Kamav te vakerel tumenge pal jekh čori Romňori, so tiš avke zdiliňaľiľa...

V jednom městě žila spousta Romů a všichni se k sobě navzájem chovali jako bratři. Jeden druhému prokazovali velkou úctu. Pracovali a vydělávali si pěkné peníze. Žili v tom městě v pohodě mnoho let.
   
Jednou se přihodilo, že do toho města dopravili železné ďábly, kteří pojídají peníze, a rozmístili je po všech hospodách. Dříve Romové chodili do hospody vypít si dvě tři pivečka, popovídat si – ale teď? Všimli si těch železných ďáblů!

Co to je? V břiše mají plno peněz! Čert pokukuje po člověku svým červeným okem: „Pojď sem! Vidíš ty peníze v mém břiše? To všechno bude tvoje! Jenom mi vhoď do huby pětikorunu a já ti vyplivnu stovku! A když ne napoprvé, zkus to ještě jednou, dvakrát...! Neboj se, jednoho dne se ti poštěstí a budeš bohatý!“

Romové přicházeli. Jeden po druhém šli hrát s železnými ďábly. Všechny peníze prohráli, ale to červené čertovské oko pořád dál po nich pokukovalo a čertovské břicho ukazovalo hromadu peněz. A ti chudáci hloupí věřili, že se jednoho dne dostaví štěstí a že jednoho dne zbohatnou.

Chci vám povědět o jedné nešťastnici, která zrovna takhle zhloupla...




Koutek JANKA HORVÁTHA má připomínat pracovnu, v níž tvoří a také trafiku, kterou několik let provozoval v Bílovci (zde jsou v ní umístěny romské časopisy). Koutek je vybaven audiosmyčkou s 7 tracky, na nichž autor recituje své básně Amari luma / Náš svět, Užarav / Čekám, E lavuta bašavel / Housle hrají, Tumenge / Vám, Kaľi ruža / Černá růže a vypráví o sobě a svém životě. Na fotografiích je zachycen autor, který výstavu pečlivě shlédl během slavnostní vernisáže 19. 5. 2006.

JAN HORVÁTH (nar. 1959, Bílovec, okr. Nový Jičín)
Píše výhradně poezii. Literárně činný je od konce 80. let 20. stol. Své básně píše v romštině, poté je sám volně překládá do češtiny. V r. 1990 byly dvě z jeho básní zařazeny do sbírky Kale ruži (Černé růže). V r. 1999 mu vyšla samostatná sbírka poezie Tumenge / Vám (Petrov: Brno).

Pharade, našade, miro kalo gadoro.
Jaj, Devla, so te kerav?
Čarav tiro jiloro!
O kalo rat demavel, prištinel.
Anen Romale suv, thav,
siven miro kalo gad.

Kalo gad, kale rateha, jaj
na parne thaveha.
Guľa suvaha miro gad siven,
amaro romipen te merel na mukhen!
Avas Romale, sivas amaro gad,
kale thaveha,
feder dživipen amen ela.

O romano kham labola, svicinela,
paš e bari jag o Roma khelena.
Amaro romipen dživela,
o Roma asana the rovena.
Feder dživipen amen ela.


Zničili, potrhali mou černou košilku
Co si jen, můj Bože, počnu?
Pomoz mi!
Černá krev vytéká, mizí
Přineste jehlu a nit
zašijte moji košilku

Černá košile plná černé krve, ach
Nešijte ji bílou nití,
hojivou jehlou spravte mou košilku
nenechte zmizet naše romství!
Pojďte, bratři, zašijme naši košilku
černou nití
Bude nám líp

Romské slunce vysvitne
a my budeme tančit kolem ohně
Naše romství bude žít
Budeme se smát i plakat
Bude nám líp




Prostor ve výstavě je věnován také zakladatelce české romistiky doc. MILENĚ HÜBSCHMANNOVÉ (1933 - 2005), která stála u zrodu romské literatury v ČR, ba doslova ji přivedla na svět.

Milena Hübschmannová romské autory – kteří často byli anebo se v průběhu let stali jejími osobními přáteli - v psaní nejen intenzivně povzbuzovala a všemožně podporovala, byla také často prvním čtenářem a kritikem jejich děl, neustále usilovala o jejich propagaci jak v rámci České republiky, a to i v době, kdy byla jakákoli propagace romské kultury zakázána, tak i v zahraničí. Mnoho Romů na myšlenku vůbec  se vyjadřovat písemnou formou přivedla, podporovala je v tvorbě v jejich rodném jazyce, aby   své pocity mohli sdělit co nejpřesněji a nejvolněji, a zároveň jim poskytla i nástroj k tomuto vyjádření - pravidla pravopisu slovenské romštiny.


Animační programy pro děti a mládež



Lektorka muzea připravila k výstavě také animační programy pro děti a mládeže různých věkových kategorií.



Obrázky k povídce Jak jsem chodila do školy, který během animačního programu nakreslily děti z Evropské základní školy.


Doprovodný program k výstavě

Uši v kabelce
pá 19. 5. 18.00 h a 20.30 h Ochutnávka romské literatury
čt 25. 5. 18.00 h Poslech o šesté (Andrej Giňa, pořad ČRo)
čt 15. 6. 18.00 h Poslech o šesté (Ilona Ferková, pořad ČRo)
čt 22. 6. 18.00 h Čtení romských pohádek (Radim Vašinka)
Oči na šťopkách
čt 1. 6. 18.00 h Promítání romských pohádek
čt 8. 6., 14. 9. 18.00 h Komentovaná prohlídka výstavy
Tváří v tvář
čt 29. 6. 18.00 h Beseda s romskými autory
Srdce v krku
čt 7. 9. 20.00 h Večer plný strachu (setkání nad hororkami)


Ohlasy návštěvníků


Z návštěvní knihy.

Jak se Vám líbí v Muzeu romské kultury?
"No, moc. Byla jsem překvapená, protože jsem nečekala, že mě to natolik zaujme. Nejvíce času jsem strávila ve druhém patře, které je věnováno literatuře. V těch básních byla taková poezie života, která na mě tak dýchla, že jsem nemohla odtamtud tak rychle odejít."
[Z reportáže Jany Šustové, www.romove.radio.cz]