Medailonky umělců na Uměleckém sympoziu

Ještě neznáte umělce, kteří už v neděli přijedou na Sympozium do Brna? Podívejte se na krátké medailonky.

Robert Gabris (*1986, Hnusta, SK)

Navštěvoval Vysokou školu výtvarného umění v Trenčíně, kde studoval kreslení a grafický design. V roce 2009 získal bakalářský titul v oboru scénografie na Akademii múzických umění v Bratislavě. V roce 2013 získal magisterský titul v oboru scénografie na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Ve své práci se specializuje na koncepční kreslení a hledá nové aplikace pro tradiční techniku leptání. Robertovo dílo je často autobiografické, pracující s archivací vlastních vzpomínek. Zvláštní pozornost věnuje politickým tématům zaměřeným na problematiku menšin a portrétům lidí. Během posledních tří let vystavoval svá díla v Evropě, účastnil se uměleckých rezidenčních programů, vyučoval ve svém studiu a vedl workshopy. Žije a pracuje ve Vídni.

Andras Kallai (*1982, Kerepestarcs, HU)

V roce 2001 absolvoval Střední odbornou školu a odbornou přípravu pro stavební a dekorativní umění se stupněm malířství a sochařství. V roce 2006 získal diplom na Maďarské univerzitě výtvarných umění v Budapešti v programu MA Sculptor Tamása Körösényiho. Ve své práci Andreas akcentuje intuitivnost tvůrčího procesu, kdy se snaží analyzovat a identifikovat vlastní východiska až zpětně po dovršení díla. Okruh témat často odráží autorovu připoutanost k romské kultuře, folklóru a historii, stejně jako aktuální problémy stoupajícího extremismu a nenávisti vůči romské komunitě v Evropě.
Od roku 2003 Andreas pravidelně vystavuje v Maďarsku i v zahraničí. V roce 2007 se jako jeden z prvních romských umělců zúčastnil 52. Bienále současného umění v Benátkách, kde vystavoval v prvním romském pavilonu. Žije a pracuje v Budapešti.

Věra Duždová (*1982, Louny, ČR)

Vizuální umělkyně, v současné době je studentkou Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Nových médií. V roce 2017 absolvovala stáž na FAMU na katedře dokumentaristiky. Je členkou umělecké skupiny Romane Kale Panthera a kurátorkou pražské galerie Phundrado Vudar. Své práce vystavovala v České republice i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Małgorzata Mirga-Tas(*1978, Zakopane, PL)

Vystudovala Fakultu sochařství Akademie výtvarných umění v Krakově.

Věnuje se sociálním a uměleckým projektům namířených proti vyloučení, rasové diskriminaci a xenofobii. V roce 2012 se zúčastnila Mezinárodního sochařského sympozia v Brně. V roce 2014 se kurátorsky podílela na výstavě Zalikierdo Drom ve Varšavě. Je oranizátorkou a kurátorkou, festivalu romského umění JAW DIKH!, který se každoročně koná v polské vesnici Czarna Góra. V roce 2015 dostala ocenění na 42. bienále výtvarného umění Bielska Jesień. Žije a pracuje v Czarné Góre.

Tamara Moyzes(*1975, Bratislava, SK)

Slovenská feministická umělkyně, kurátorka a dokumentaristka. Ve své tvorbě se zabývá zejména postavením menšin, xenofobií, rasismem, nacionalismem, queer tématikou a konfliktem na Blízkém východě. Autorka se věnuje dokumentární tvorbě, videoartu, novým médiím a kurátorské činnosti. Tvoří fiktivní videodokumenty, ve kterých často využívá parodických postupů. Usiluje o umělecké intervence do veřejného prostoru. Na některých projektech spolupracuje s manželem, izraelský umělecem Shlomi Yaffem. Tamara založila ženskou uměleckou skupinu „5. kolona“ a skupinu “Romane Kale Panthera / Romští černí panteři”, které organizují akce na pomezí politického umění a aktivismu. Pravidelně vystavuje v České republice i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Emília Rigová (*1980, Trnava, SK)

Vystudovala sochařství a aplikovaná média na Akademii umění v Banské Bystrici.

V roce 2011 získala doktorský titul za práci Socha jako metalepsa v době digitálních obrazů. Ve své práci zkoumá intersubjektivní emoce, modifikované specifickým sociokulturním prostředím. Základním prvkem uměleckého jazyka Emílie je objekt, který tvoří součást instalací nebo site-specific intervencí. Jejím dalším výtvarným rozměrem je práce s technikou počítačové grafiky, ve které uplatňuje princip gestického malířského rukopisu. V současnosti působí na Univerzitě Matěje Bela v Banské Bystrici, kde vyučuje předměty prostorového a intermediálního zaměření.

Krzysztof Gil (*1987, Krakow, PL)

Díky Hans Guggenheim stipendiu měl možnost vystudovat uměleckou školu Jozefa Kluze v Krakově. V roce 2013 diplomoval na krakovské Akademií výtvarných umění na oddělení grafiky. Od začátku své umělecké dráhy ve své práci řeší téma svého romského původu. V jeho tvorbě převažuje kreslený projev s náměty převážně figurativního charakteru, které staví do protikladu expresivním abstraktním formám. Inspiraci hledá ve starých fotografiích, historických knižních ilustracích a filmech. Krzysztof je držitelem nadace Communucation without Barriers, je trojnásobným laureátem prémie Ministerstva vnitra Polska. Je členem umělecké skupiny Romani Art a mezinárodní organizace ternYpe. V současné době je studentem doktorandského programu krakovské Akademie výtvarných umění.
Žije a pracuje v Krakově.

Rudolf Rác (*1942, Ladice, SK)

Povoláním zedník, po přesunu rodiny do Čech a po smrti otce musel opustit základní školu a začít pracovat na staveništích. K malování se dostal až ve věku 59 let, když se během pracovního pobytu ve Francii seznámil s profesorem malířství. V jeho díle dominuje olejomalba s tématickým zaměřením na krajinu a život Romů. Žije a pracuje v Praze.

 

Paly Paštika (*1952, Kolín, ČR)

Vyučený malíř pokojů, postupně se začal věnovat výtvarnému umění. Nepracuje jen s formátem závěsného obrazu, věnuje se nástěnným realizacím v interiéru a ve veřejném prostoru. Vytváří také reliéfní “plastické obrazy” na zdech. Díky dlouhodobé spolupráci s architektem Jiřím Stříteckým měl možnost realizovat několik monumentálních děl v Českých Budějovicích (nástěnné malby v Obchodní bance, plastické obrazy na stěnách v podzemních garážích v Dopravně obchodním centrum Mercury, zvířecí, krajinné a sportovní motivy na stěnách Pavilonu T na českobudějovickém Výstavišti). Žije a pracuje u Českých Budějovic.

Božena Přikrylová (*1978, Gelnica, SK)

V roce 1982 se přestěhovala s rodinou do Čech, ve stejné době ztratila zrak kvůli oční chorobě. Během studií na střední škole se začala věnovat modelování z hlíny. Studovala modelování ve studiu sochaře Štěpána Axmana, který provozoval modelářský klub pro zrakově postižené děti. Posléze právě umělecký talent Boženy proslavil onen sochařský klub. V současné době Božena žije a pracuje u Brna. Je autorkou bronzové plastiky Ukřižování (1998) která byla vytvořená na objednávku MRK a umístěná jako připomenutí obětí do místa bývalého romského koncentračního tábora v Hodoníně u Kunštátu. V budově Ochránce lidských práv v Brně se nalézá její sochu Spravedlnost.

Josef Brand (*1964, Bojice, SK)

Vyrůstal v dětském domově, k sochařské tvorbě se dostal přes známého, který mu ukázal techniku modelování z chleba. Původně pracoval se jednoduššími zvířecími motivy. V pozdějších letech se začal věnovat romské tématice a rozšířil spektrum přístupu o práci s voskem. Sochařsky zpracovává život Romů, tradice, ve své figuraci pracuje s metaforickou symbolikou. Jeho díla jsou součásti sbírky umění MKR. Žije a pracuje v Brně.

Miloš Rác (*1970, Považská Bystrica, SK)

Výtvarný umělec, sochař. Vztah k uměleckém modelování z hlíny si vybudoval během základní vojenské služby. Tam vznikla jeho první díla. K sochařské tvorbě se opět vrátil až po 20. letech. Věnuje se figurativní plastice, časté jsou historická témata nebo náměty spojené s životem Romů a romskou kulturou. Své práce presentoval rámci několika výstav na Slovensku a v Čechách.
V roce 2016 se stal držitelem ocenění Roma Spirit v kategorii Kultura.
Žije a tvoří v Považské Bystřici.

Irena Eliášová (*1980, Liberec, ČR)

Pracuje jako prodavačka, výtvarné činnosti se věnuje jako volnočasové aktivitě, která ji baví. Zajímá se o malbu, kresbu, ilustraci, přičemž kresebná poloha v pracích Ireny dominuje. Výtvarný projev balancuje na hraně mezi zobrazivostí a abstrakci. Kresby jsou temné, pečlivě vykonstruované avšak s nádechem expresivity.

Výtvarně doprovodila například sborník romských pohádek Otcův duch (KHER, Praha 2012) nebo některé knihy její matky spisovatelky Ireny Eliášové.

Žije a pracuje v Liberci.

Ladislava Gažiová (*1981, Spišská Nová Ves, SK)

Vystudovala ateliér konceptuálního umění Jiřího Davida na pražské Umprum, absolvovala řadu studijních a pracovních stáží v ČR i v zahraničí. Ve své tvorbě se věnuje převážně malbě, v posledních letech však inklinuje k komplexnějšímu výtvarnému vyjádření. Například experimentuje s fotografií a instalaci nebo připravuje kurátorské výstavní projekty. Výstavní činnosti se soustavně věnuje od roku 2005.
Žije a pracuje v Praze.