Čas bytí

Věra Horváthová Duždová

Lze unést umírání nejbližších? Nemocniční stěny jako němí svědci rodinného dramatu.

Museum of Romani Culture · Čas Bytí, autor: Věra Horváthová - Duždová, interpret: Barbora Goldmannová

O audiopovídce

Čas bytí

Režie: Radim Nejedlý

Interpret: Barbora Goldmannová – herečka, moderátorka. Vystudovala brněnskou konzervatoř, pokračovala na JAMU v ateliéru činoherního herectví profesorky Niky Brettschneiderové. Po absolutoriu přijala angažmá v činoherním souboru Městského divadla Brno, kde působí dodnes. Spolupracuje s Českým rozhlasem, byla několikrát nominována v anketě Neviditelný herec.

Nahráno v Nahrávacím studiu George Lukase v létě 2022.

Autorka Věra Horváthová Duždová

„Věřím, že kdyby rozhodnutí, zda naučit své děti romsky, bylo na svobodném rozhodnutí každého, a ne pod tlakem hrozby údajné neblahé budoucnosti, hovoříme dnes romsky všichni bez rozdílu.“

„My jsme tady v Čechách takoví ti „vedle“. Necítím se jako Češka, nebyla jsem tak vychovaná. Leda podle cestovního pasu, když jedu do zahraničí. Doma stále narážím na to, že jsem ta jiná. Vezměte si třeba reklamy, Romové v nich nejsou, ale já přece taky chodím nakupovat!“ (Věra Horváthová Duždová)

O životě

1982, Louny

Dětství a dospívání prožila v Českém středohoří, ve vesnici Lenešice. Po střední škole studovala v ateliéru Nová média I na pražské AVU, absolvovala roční kurz FAMU International a následně stáž na katedře dokumentaristiky. Pracovala v MF Dnes, v neziskových organizacích jako projektová manažerka a mentorka, podílela se na vzniku internetového zpravodajství Hiri televize Romea TV. Kromě literární tvorby se věnuje také vizuálnímu umění a kurátorství. Svá díla vystavovala mj. v Grazu, v Berlíně, ve Štrasburku, v pražských galeriích Containall, DOX nebo Artivist Lab. Byla rezidentkou MeetFactory s podporou kurátorského týmu Display a mentoringu romského umělce Roberta Gabrise. Působí v umělecké aktivistické skupině Romane Kale Panthera a jako kurátorka galerie Phundrado vudar (Otevřené dveře) organizace Ara Art. Spolupracovala na koncepci výstavy Bílá místa (velká písmena v názvu odkazují na hnutí Black Lives Matter) v Galerii Hraničář. Samostatně představila svá silně autobiografická díla v rámci Světového romského festivalu Khamoro v roce 2019 na výstavě Baví mě být VHL syndrom! Ta stejně jako její povídka Čas bytí reflektuje její onemocnění.

O díle

„Film mě neskutečně naplňuje, ale protože s mým zdravím je to jako na houpačce, přesedlala jsem na čas k psaní povídek. Psát mohu z domova i z nemocnice a jediné, co k tomu potřebuji, je počítač.“

V roce 2014 debutovala povídkou Má sametová, která vyšla elektronicky ve sborníku Moji milí. Sbírka narativní romské tvorby, jímž nakladatelství Kher poprvé vyzvalo romské autory k tvorbě. Přepracovaná vyšla v tištěné antologii Všude samá krása (Kher) pod názvem Její sametová. Povídku Angel publikovala ve sborníku romistických studií Romano džaniben v roce 2019. Zde rovněž vyšla upravená povídka Sametovou naději vystřídal strach o život (poprvé uveřejněna na Romea.cz 16. 11. 2019, při příležitosti 30. výročí sametové revoluce) a v další edici pod názvem Devadesátkou ve sbírce romských autorů Samet blues v roce 2021. Povídku Čas bytí představila na autorském čtení v Táboře v roce 2020, kde byla hostem Festivalu malých nakladatelů TaBook. Povídku Případ Teodora B. otiskli v časopisu Host 2/2022. Do internetové verze h7O (host 7 dní online) píše podzimu fejetony. Je členkou Paramisa – klubu romských autorů sdružovaných pod patronátem organizace Slovo 21. V současné době pracuje na knize pro děti.

O povídce Čas bytí

Povídka Čas bytí vznikla během lockdownu na literární výzvu nakladatelství Kher. Ta měla v neobvyklé situaci zapůsobit jako ventil a zároveň povzbuzení. Společně s Máriou Hušovou a Květoslavou Podhradskou ji autorka představila v říjnu 2020 v táborské kavárně Jednota v rámci 9. ročníku Festivalu malých nakladatelů TaBook, jehož téma znělo Splendid isolation – možnosti samoty. Každá z autorek pojala výzvu reflektující pocity samoty a izolace způsobené epidemiologickými opatřeními specifickým způsobem. Věra Horváthová Duždová zpracovala své vzpomínky na dobu, kdy u ní propukla vážná nemoc, která ji na čas upoutala na nemocniční lůžko a v ten samý čas jí umírala maminka na rakovinu. „Nikdy mě nepřestane mrzet, že jsem nemohla jít ani na pohřeb a uctít poslední památku mojí maminky. Bylo to jedno z mých nejtěžších období, které ve mně stále zůstává a jehož hrany se obrušují pomalu,“ říká otevřeně o bolesti, která dosud neustala. Tehdy se sama sebe ptala, zda vůbec někdy nechá veřejnost nahlédnout do svých skutečných pocitů. Nakonec se rozhodla dveře před nimi nezavírat a vyjít ze své ulity.

Z ohlasů na její tvorbu

Nové příležitosti i vlna nenávisti. Romové vzpomínají na sametovou revoluci, Hate free, 17. 11. 2021:

„Navzdory všem prožitým příkořím a těžkostem však v knihách nepřevládá pocit rezignace a zklamání, ale spíše opatrného optimismu a vděku za příležitosti, kterých se ve svobodných podmínkách Romové dokázali chopit. Jak konstatuje v závěru svého autobiografického příběhu Věra Horváthová Duždová: ‚Přese vše to byla velmi krásná doba.‘ Musíme si však uvědomit, že autoři patří mezi ty Romy, kteří si šanci na seberealizaci vydobyli.“