So džalas o Miškas sune / Co se Miškovi zdálo

Tera Fabiánová

Mohl by to být příběh o jednom romském pracantovi, věčném nespokojenci a kverulantovi, kdyby ale jeho základem nebyly autorčiny dobové postřehy o postavení Romů v padesátých letech.

Museum of Romani Culture · So Džalas O Miškas sune, autor: Tera Fabiánová; interpret Michal Žolták

Museum of Romani Culture · Co se Miškovi zdálo, autor: Tera Fabiánová; interpret Jan Cina

O audiopovídce

So džalas o Miškas sune

Režie: David Tišer

Interpret: Michal Žolták - absolvent oboru Muzikál na Mezinárodní konzervatoři Praha, herec, zpěvák, model. Účinkuje např. v divadelním představení Dajori organizace Ara Art

O čem se Miškovi zdálo

Režie: Radim Nejedlý

Interpret: Jan Cina - herec se zkušenostmi s dabingem, loutkoherectvím, moderací, muzikálem, pantomimou, zpěvem a tancem. V současné době vystupuje na scénách: Studio DVA, A studio Rubín a další

Nahráno v Nahrávacím studiu George Lucase v létě 2022.

Autorka Tera Fabiánová

O životě

1930, Žihárec (SK) – 2007, Praha

Tera Fabiánová se narodila na jižním Slovensku, dětství a dospívání prožila v komunitě tzv. maďarských (ungrika) Romů ve Vlčanech a k tomuto období svého života se ve svých vzpomínkách ráda vracela. V roce 1946 se spolu s rodinou přestěhovala do Čech, kde se provdala za muže z komunity slovenských (servika) Romů a přijala jeho dialekt, v němž mísila prvky své mateřštiny. Veškeré vzdělání získala sama, četbou a bystrým pozorováním života. Pracovala v dělnických povoláních jako jeřábnice, bagristka, uklízečka. V roce 2003 získala zvláštní ocenění za prozaickou tvorbu v soutěži Roma Literary Awards budapešťského Institutu otevřené společnosti, v prosinci roku 2006 získala za celoživotní dílo Literární cenu Mileny Hübschmannové udělovanou sdružením Romea. Literárně činný byl také její syn Vojta.

O povídce So džalas o Miškas sune / Co se Miškovi zdálo

Tera Fabiánová patří ke generaci nejstarších romských autorů v Česk(oslovensk)u a zároveň je řazena mezi autory nejvýznamnější. Je autorkou povídek, veršů, novel. Stala se inspirací pro další generace romských literátů. K poslechu jme vybrali její zřejmě vůbec nejstarší (cca 2. polovina 50. let) povídku So džalas o Miškas sune / Co se Miškovi zdálo. Jde o alegorické vyprávění o tom, co v dobách socialismu, provázeného převýchovou „zaostalých občanů cikánského původu“ v „soudruhy cikány“, prožije mladý Rom po své smrti v nebi.

Pod názvem Cikánův sen byla v roce 1960 povídka zdramatizována Československým rozhlasem v režii Josefa Melče a podání Jany Hlaváčové, načež byla oceněna jako jedna z nejlepších povídek roku. Z pořadu se však zachoval pouze scénář.

Název povídky alternuje také s několika dalšími jako Le Romeskero suno / Sen Cikána nebo Co se Romovi zdálo. Pod tímto názvem měla být povídka (vedle jiných děl T. F. – Jak jsem chodila do školy, Eržika) zařazena do M. Hübschmannovou v 70. letech připravovaného výboru romské literatury a dokonce měla celý výbor titulovat.

Povídka byla uveřejněna v časopise Romano džaniben (2000) a zařazena do výboru Čalo voďi / Sytá duše (2007).

„(…) Dnešním (mladým) lidem, kteří onu dobu nepamatují, patrně kontext slov jako „soudruh“, „předseda závodního výboru“ a podobně mnoho neřekne. Přesto se domníváme, že povídka Tery Fabiánové není jen archivním textem, který dokumentuje vývoj její tvorby, ale že má nadčasovou platnost alespoň pro toho, kdo si její symboliku dovede zobecnit.“ (Milena Hübschmannová, Romano džaniben, 2000)

O dalším díle

V době existence Svazu Cikánů-Romů (1969-1973) Fabiánová publikovala na stránkách zpravodaje Románo ľil (Romský list), proslavila se svými romsky psanými fejetony (1970, 1972, v nichž mj. odvážně kritizovala podřadné postavení romské ženy. Ukázku fejetonů naleznete ve fotogalerii výše - Zadáno pro Teru.

"Soske pisinav romanes? Vašo da, hoj som Romňi. Rado dikhav miri čhib. Romaňi čhib šukar, loki the phari, šunďol sar paňi kana čuľal, sar len kana chuťkerel, sar baro paňi kana džal. Feder šaj sa phenav avri andre romaňi čhib. Sako Rom kamel peskeri čhib." (TF)

"Proč píšu romsky? No proto, že jsem Romka a mám svůj jazyk ráda. Romština je krásná, je lehká a zároveň i těžká, zní jako když plyne voda, zurčí jako potok, valí se jak velká voda. Všechno se mi líp vyjádří romsky. Každý Rom miluje svůj jazyk."

Několik jejích literárních děl (Sar me phiravas andre škola /1971/, Sar phirenas o čhave pal o čhaja, báseň Av manca, Eržika /1967, jinde 1970/) vyšla v neprodejné publikaci Pomocné texty k cikánské konverzaci (Krajský pedagogický ústav v Ústí n. L.,1973) a ještě s novelou Tulák měly být opakovaně zařazeny do prvních výborů romské literatury (Odeon, později Albatros), které k vydání neúnavně (avšak neúspěšně) připravovala M. Hübschmannová.

Autobiografické vyprávění o dětství prožitém na Slovensku, do nějž zasáhla 2. světová válka, Sar me phiravas andre škola / Jak jsem chodila do školy (1971) bylo v roce 1979 odvysíláno Československým rozhlasem (v přednesu Jany Hlaváčové). Knižně vyšlo poprvé až v roce 1992 (České Budějovice: ÚDO, Společenství Romů na Moravě), nyní se dočkalo dalšího, barevně ilustrovaného, vydání (nakladatelství Kher, 2022). V obou případech jde o dvojjazyčné – romsko-české publikace. Příběh tvoří také součást divadelního představení Dajori uváděného divadelní skupinou působící při sdružení Ara Art.

Novela Čavargoš / Tulák se dříve než knižního vydání dočkala filmového zpracování. V roce 1986 vznikl na motivy příběhu televizní snímek natočený na 16 mm kameru Tulakóna v režii Jany Ševčíkové. Natáčení probíhalo v několika romských osadách na Slovensku a ve filmu účinkovali mj. členové hudebního souboru Perumos. Film provází hudba Jiřího Stivína. V literární podobě pak příběh vyšel v romsko-českém vydání jako romská pohádka Čavargoš – Tulák v roce 1991 (Aperion). V roce 1999 byl Tulák odvysílán Českým rozhlasem a hlas mu propůjčil Vlastimil Brodský.

Povídky Eržika a Ačhiľom Romňi / Jsem pořád Romka byly zařazeny do dvojjazyčného romsko-českého výboru prozaických textů romských autorů z ČR Čalo voďi / Sytá duše (Muzeum romské kultury, 2007).

O básnické tvorbě

„(…) když to na ni sedne, mluví ve verších, romské verše jsou blesky, jejich dvacet tisíc voltů však přichází nazmar – protože Terka u sebe nemívá tužku a papír, aby je zachovala.“ (Milena Hübschmannová: Tři rozhovory o romské poezii in Literární měsíčník, 1980, 3, str. 91)

Velmi výraznou část tvorby Tery Fabiánové tvoří poezie. Své verše často ani nezapisovala, jednoduše je zkrátka ze sebe vypouštěla při běžných každodenních činnostech a dávala tak průchod svým pocitům, bolesti, vzpomínkám, přáním: „I později často svoje básně charakterizovala jako čačipen (pravdu, skutečnost, náhlé vnuknutí), kamáhi mek avka te ovel (chtěla bych, aby to tak zase bylo), mro pharipe /můj žal)“(Milena Hübschmannová, Romano džaniben, 2006)

Jako bonus – pomyslný bonbónek posluchačům v rámci projektu přinášíme dvě její básně: Ajsi som phuri / Jsem stará a Phosaďi luluďi / Bodlák.

Básnická tvorba T. Fabiánové byla představena v rámci několika pořadů Československého rozhlasu (1976 báseň Pojď se mnou v rámci pořadu Má matka má černé vlasy, pásmo z poezie českých Romů, 1977 portrét T. Fabiánové v rámci pořadu Už nacházejí svoji zemi). Již v době existence Svazu Cikánů-Romů připravovala redakce svazového zpravodaje k vydání sbírku poezie, kam měly být zařazeny také básně Tery F. Sborník se však podařilo vydat až v roce 1979 (resp. 1980) pod názvem Romské písně, jsou v ní zařazeny básně Raťate avľom / Navečer přišla jsem a Av manca / Pojď se mnou). Básně Kdo jsem (Ko som me?) a Navečer přišla jsem (Raťate avľom) byly uveřejněny v reportáži M. Hübchsmannové Tři rozhovory o romské poezii v Literárním měsíčníku 3/1980, dále v pásmu z romské lidové poezie a veršů současných romských autorů Mé černé srdce (1982) (Navečer přišla jsem, Pojď se mnou, Kdo jsem). V roce 2001 byla báseň E bacht ke mande avel / Štěstí přichází ke mě zařazena do projektu Poezie pro cestující v pražském metru.

„Na mne působila Terka v Metru jako zjevení. Je to moje nejmilejší básnířka. Přesahuje i Nobelistu Jaroslava Seiferta. Je to zjev hodný Nobelovy ceny za literaturu – třeba se toho dožije, i když moc času nezbývá. Udělejme pro to všechno!“
Vaše přítelkyně RNDr Jaroslava Halova, CSc (z e-mailu adresovaného Janě Kramářové dne 16. 5. 2001).