Archeologický průzkum 

Výsledky výzkumu

„Trosky tábora se velmi dobře dochovaly,“ říká vedoucí výzkumu Pavel Vařeka z Fakulty filozofické ZČU. Prokázalo se, že většina koncentračního tábora ležela v areálu bývalého vepřína. „V západní části tábora, kde nestojí haly, jsme odkryli obrysy táborového dvora s pozůstatky řad menších dřevěných baráčků o rozměrech 2,5x3 metry, kde byli umístěni vězni, dále pozůstatky dvou velkých vězeňských baráků velkých 9x25 m, které byly dodatečně postaveny uprostřed dvora. Stavby byly dřevěné s kamennými nebo cihlovými základy. Na řadě míst dokumentujeme spáleniště, dokládající likvidaci tábora zapálením,“ popisuje Pavel Vařeka.

Ve východní nebo jinak řečeno provozní části prokázal výzkum objekty sloužící každodennímu chodu tábora. Archeologové tu odhalili dobře dochované základy zděných staveb – objekt sloužící jako umývárna a prádelna, stáj, dezinfekční stanici, a to včetně původních podlah. Na jižním okraji byly nalezeny pozůstatky oplocení, které bylo spáleno. Detailní pohled do doby likvidace tábora v roce 1943 nabídla odpadní jímka, kam byly naházeny části trosek, které se díky specifickým půdním podmínkám unikátně zachovaly, a to včetně předmětů z organických látek, jako jsou součásti oděvu, obuvi a řada osobních předmětů vězňů nebo i části dřevěných konstrukcí staveb. „Výsledek skládá reprezentativní vzorek nálezů, které umožňují doslova nahlédnout do života v táboře,“ komentuje nálezy Pavel Vařeka.

„V nejvýchodnější části, kde stojí haly vepřína, se z tábora nezachovalo vůbec nic. Při výstavbě vepřína v sedmdesátých letech tu byly pozůstatky tábora vybagrovány a zemina i s troskami byla navezena do části západní, kde překryla a dodnes zakonzervovala většinu tábora,“ vysvětluje Vařeka. „Až do sedmdesátých let, kdy byl vepřín budován, však musely být trosky tábora na povrchu jasně vidět,“ zmiňuje Pavel Vařeka jedno z nejpřekvapivějších zjištění. To je potvrzeno i leteckými snímky pořízenými československou armádou, kde je ještě v roce 1974 půdorys tábora viditelný.