Svět očima Romů – E luma romane jakhenca

24. 11. 2004 – 30. 3. 2005 Výtvarná díla romských autorů – 290 exponátu od téměř 30 autorů.

Muzeum romské kultury zahájilo v posledním listopadovém týdnu starého roku  ve všech svých výstavních prostorách v Brně na Bratislavské ulici č. 67  výstavu E luma romane jakhenca – Svět očima Romů. Tvoří ji výtvarná díla romských autorů; jde o poslední  – zato nejobsáhlejší – zastavení putovní výstavy, která putuje nejen po českých zemích, ale i po dalekém zahraničí od roku 1997 – plných sedm let (Rakousko, USA. Švédsko, Dánsko, Rusko, Holandsko).

Původní  kolektiv 13 vystavujících mužů výtvarníků  – autodidaktů se v průběhu let rozšířil i na ženy – výtvarnice. V letošním posledním zastavení  výstavy je prezentována tvorba téměř 30 autorů, a to nikoliv  autodidaktů, ale již také tvůrců profesionálních. Putovní výstava E luma… není jen dosud  ojedinělou komplexní prezentací výtvarné tvorby Romů v prostoru bývalého Československa, ale je také dokladem budování  a postupného rozvoje  muzejní výtvarné sbírky. Naprostá většina z vystavených 290 exponátů pochází z muzejních sbírek.

Na výstavě jsou zastoupena dílka tvořená klasickými technikami jako je kresba, malba, dřevořezba, ale   rýsuje  se i snaha  autorů, které nepoznamenalo akademické školení, objevovat techniky nové. Mezi takové patří svěže barevné koláže Rudolfa Dzurka  ze skleněné drtě   lepené na skleněné tabule, ale i jiné koláže – kombinující rozličné materiály; například Aladár Kurej zabydluje své oleje  skutečnými postavami vystřiženými z fotografií, Andrej Pešta zhotovuje poetické figurky – připomínající porcelánové postavičky  – z vršků od pivních láhví. Markéta Šestáková  vyšívá do režného plátna žánrové  výjevy z romského tradičního života. Ján Berky si zase pro dosažení kýženého efektu  olejových barev míchá vlastní levnější  směsi, pro dosažení patřičného třpytu využívá  i třpytek ke zdobení vánočních ozdob. K objevování  dosud  novátorských metod jsou však  mnozí autoři nuceni pro  neustálý nedostatek financí  na drahé výtvarné potřeby.

Zvolená témata se liší u každého z třiceti autorů, přesto možno říci, že se objevuje záliba ve ztvárnění námětů z přírody, postřehů  každodenního života (rodící žena, kopáčská parta –Ján Bartoš Biskup); u některých autorů  je   zřejmá melancholie nad zánikem tradičních romských hodnot (Mizející kultura, Stopy dávné minulosti, Fragmenty osady, Vzpomínka z osady – Dušan Oláh), objevuje se reflexe  současné tíživé situace Romů – nejen sociální (Narkomanské eso, Stop rasismu, Jarovnická povodeň – Ján Berky). Většina z neprofesionálních autorů vystavujících svá díla na jmenované výstavě  totiž stále  řeší základní existenční otázky a nejistoty, protože  nemají práci.  Na jednu stranu je tento fakt nesmírně tíží a znepokojuje, což se objevuje jako jedno z palčivých témat jejich tvorby (jeden z nich dnes říká: „Abych se nemusel stydět před ženou, chodím pracovat ke gádžům aspoň za stravu.“), ale na druhou stranu byla pro mnohé z nich ztráta práce důležitým momentem a impulsem k počátku tvorby („Najednou nebylo co dělat, najednou bylo tolik času a co s ním? Tak jsem si začal krátit čas původní dětskou zálibou“, říká jiný.)

Výstavu doprovázejí medailony  vystavujících autorů, návštěvníci  mohou také shlédnout i video  s portréty některých z nich, které vznikly v České televizi anebo jsou přímo terénní dokumentací Muzea romské kultury.

Výstava, která je nyní nainstalována ve třech patrech stálé muzejní budovy je poprvé doplněna tzv. kherem – věrnou napodobeninou  romského  příbytku. Ten by totiž měl pomoci odpovědět na poměrně frekventovanou otázku, kde se vlastně romské výtvarné  umění po roce 1990 najednou vzalo?  Parádní kher v předsálí jednoho z výstavních sálů se pokouší ukázat, že výtvarné cítění  naopak Romům nikdy nechybělo. I v minulosti si Romové zdobili své příbytky, ať už kočovné vozy, nebo později domky – výmalbou zvenku i zevnitř, zhotovováním nejrůznějších dekorací z papíru, sádry, textilu dřeva a řady jiných  v okolí dostupných materiálů.  Největší poctou pro nás je, když Romové řeknou, že se v tomto pokojíčku cítí jako doma – však také všechny dekorace i v tomto kheru pocházejí z muzejních sbírek, kam se dostali prostřednictvím našich terénních výzkumů.

Doprovodné texty a popisky na výstavě jsou vedle češtiny také v romštině a angličtině. Výstava bude otevřena  až do 30. 3. 2005 a je přístupná v tyto dny : Út-pá 10 –18 hod. Neděle 10-17 hod.
PhDr. Jana Horváthová, ředitelka a autorka výstavy

Výstava vznikla jako putovní v roce 1997 a navštívila tato místa:

1997
Česká republika:
Ořechov u Brna (Zvláštní internátní škola), Brno (Moravská galerie – Místodržitelský palác, Brněnské veletrhy a výstavy, Infocentrum – v rámci strojírenského veletrhu), Třebíč (Výstavní síň Fondu Třebíč), Ostrava (Církevní základní škola Přemysla Pittra)

1998
Česká republika:
Praha (Národní muzeum – Lobkovický palác), Klenová u Klatov (Galerie Klenová), Terezín (Památník Terezín), Praha (Galerie Chodovská tvrz, v rámci projektu Romské etnikum v kultuře),
Rakousko:
Vídeň (Velvyslanectví ČR)

1999
USA:
Washington (Velvyslanectví ČR), Iowa, Cedar Rapids (National Czech and Slovak Museum and Library)

2000
Česká republika:
Česká Skalice (Textilní muzeum a Muzeum Boženy Němcové), Strážnice (Ústav lidové kultury)
Švédsko:
Stockholm (České centrum)
Norsko:
Kapp (Melke fabrik)
Dánsko:
Kodaň (Galerie Shambala)

2002
Ruská federace:
Moskva (České centrum)

2004
Nizozemí:
Delft (World art Gallery)

autor a kurátor výstavy: PhDr. Jana Horváthová
grafický návrh a zpracování: Ivona Parčiová
instalace: Ján Šariský, Petr Lhotka, Felix Jeschke

Zvláštní poděkování patří Štěpánu Axmanovi za morální podporu, která vedla ke vzniku samotné výstavy.

Výstavu financují: Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Brno, Jihomoravský kraj, Enving, s. r. o., advokátní kancelář JUDr. Milana Holomka, Zlín.