Romové na Gemeru-Malohontě

Podzimní sezona v Muzeu romské kultury je věnována Slovensku. Kromě výstavy fotografií Jozefa Kolarčíka Fintického je od 11. října 2012 v muzeu k vidění také rozsáhlá výstava Romové na Gemeru-Malohontě z produkce Gemersko-malohontského muzea v Rimavské Sobotě.

Výstava nabízí souhrnný pohled na romské dějiny a kulturu ve slovenské Gemersko-malohontské oblasti. Romské obyvatelstvo se zde začalo usazovat v průběhu 16. a 17. století a výrazně přispělo k formování multietnické a multikulturní podoby regionu. Výstava přibližuje divákům historii romského osídlování Gemeru-Malohontu, vývoj architektury romského obydlí, regionálně specifický výtvarný projev i zvyklosti převládající ve stravování a v odívání. Zvláštní pozornost je na výstavě věnována hudbě a vynikajícím romským hudebníkům v čele se světoznámou Cinkou Pannou.

Vernisáž výstavy: 11. 10. 2012 v 16 h

Exponáty zapůjčené z muzea v Rimavské Sobotě jsou na výstavě doplněny také o předměty ze sbírky Muzea romské kultury. Některé z těchto objektů jsou veřejnosti prezentovány poprvé. Výstava potrvá do 17. 2. 2013.

Ukázky textů z výstavy Romové na Gemeru-Malahontě:

Historie:
„Za první zmínku o Romech z území Slovenska se považuje záznam rychtáře Spišské Nové Vsi z roku 1322 o Cigánech toulajících se po okolí. Šlechtici, panovníci i papež vydávali zpočátku pro cigány ochranné listy, tzv. glejty. U nás vydal podobnou listinu například císař Zikmund Lucemburský v roce 1423. Od poloviny 15. století se však začal vztah obyvatelstva v Evropě vůči Romům měnit. Podle církevních představitelů se jejich chování neshodovalo se správnými křesťanskými kajícníky, za jaké se vydávali, a tak je začali pronásledovat, byli exkomunikováni z církve a postaveni mimo zákon. Pod tresty mučení a popravy nesměli překročit hranice některých zemí západní Evropy.“

Řemesla:
„Mezi nejvýznamnější romské zaměstnání patřilo kovářství. Podle soupisu Romů v Uhrách z roku 1893, pracovalo v Gemerské župě 351 kovářů. Romští kováři vyráběli zejména hřebíky, řetězy, kování, součásti zemědělského nářadí. Znalost zpracování železa si přinesli pravděpodobně ze svojí pravlasti v Indii. Charakteristický byl i způsob jejich práce, při němž měli kovadlinu a měchy rozložené na zemi. Po přechodu na usedlý způsob života si začali romští kováři stavět jednoduché dřevěné dílny vybavené starším i novým nářadím. Svoje výrobky nabízeli místnímu obyvatelstvu, nebo je chodili prodávat na jarmarky.“

Hudba:
„Z obce Gemer pochází jedna z prvních známých romských hudebnic Gemeru-Malohontu, Cinka Panna (1711 – 1772), jejíž jméno se díky její hře na housle dostalo i do zahraničních encyklopedií. Z matčiny strany byla pravděpodobně vnučkou prvního známého romského primáše Michala Barny ze Spiše. Cinka Panně se připisuje autorství většího množství skladeb. Jednou z nich je i melodie k poslechu – halgató. Údajně složila také melodii, která je u muzikantů v regionu známá jako Cinka Panna nóta. Její vznik se podle ústního podání váže k období, kdy působila jako houslistka na šlechtických dvorech. Jeden hrabě se tehdy do ní zamiloval a požádal ji o ruku, ale ona ho odmítla. Hrabě se styděl, že ho odmítla „cigánka“, jejíž otec byl obyčejný kovář, a doma napsal báseň. Báseň se dostala i do rukou Cinky Panny, která ji zhudebnila, a tak vznikla Cinkla Panna nóta.“

Gemersko-malohontské múzeum, Rimavská Sobota
Gemersko-malohontské muzeum v Rimavské Sobotě je pátým nejstarším muzeem na Slovensku. Jeho vznik sahá do roku 1882. Od roku 1910 sídlí muzeum v klasicistické budově bývalých dělostřeleckých kasáren. Hlavním cílem muzea je dokumentace přírody a společnosti historického regionu Gemeru a Malohontu. Specializací muzea od roku 1996 je dokumentace hmotné a duchovní kultury Romů v širším regionu. Z hlediska tohoto zaměření muzeum spolupracuje s Muzeem romské kultury, s Muzeem Okregowym v polském Tarnowě a s maďarskými muzei Ottó Herman v Miškolci, Palócov v Balašských Ďarmotách a Nógrádi v Šalgotariáne. Sbírkový fond muzea tvoří téměř 65 tisíc sbírkových předmětů, z toho je s romskou tematiku přibližně 500 ks.