Žalov – pietní místo

V lese, asi 150 metrů od bývalého tábora a současného rekreačního zařízení „Žalov“ se nachází dřevěným plotem oplocené místo, které skrývá tři dosud viditelné terénní vlny – masový hrob převážně romských vězňů.

Podle vzpomínek pamětníků byl na místě masového hrobu již za provozu tzv. cikánského tábora vztyčen dřevěný kříž (odkaz na archivní foto), o instalování kříže z březového dřeva se patrně v roce 1946 postaral MVDr. František Čípek, veterinář žijící v nedaleké Olešnici a předseda Svazu národní revoluce, který se o prostor hřbitůvku staral, přednášel o jeho historii ve školách v okolí, získal od oficiálního lékaře tzv. cikánského tábora MUDr. Josefa Habance fotky vězněných Romů a pořídil rovněž dokumentaci tábora ihned po válce (předal do Muzea romské kultury).

Pravděpodobně za trvání tábora pro nucené práce (1949 – 1950) se objevil před křížem částečně opracovaný nevelký kámen s nápisem „Žalov obětí nacismu“, který zhotovil asi přímo jeden ze zdejších vězňů patrně výtvarník – kamenosochař. Ten je na hřbitůvku umístěn dodnes. V době Svazu Cikánů-Romů (1969 – 1973) zde byly organizovány pietní akty, kterých se Romové zúčastňovali. Po ukončení činnosti svazu a jeho aktivit upadla historie tábora i hřbitůvku do zapomenutí. Obecní úřad v Hodoníně u Kunštátu se v průběhu následujících desetiletí aspoň do jisté míry staral o uchování a údržbu lesního hřbitůvku, přestože je již na k.ú. nedaleké obce Louka.

Ačkoliv již během 60. let 20. století u nás docházelo k pozvolnému otevírání tématu romského holocaustu a tím i tématu bývalého protektorátního cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, teprve až činnost první romské organizace Svazu Cikánů-Romů na počátku 70. let 20. století vedla k znatelnějším aktivitám v této oblasti.

Již během ustavujícího sjezdu svazu v srpnu 1969 uctili přítomní delegáti památku Romů zavražděných nacisty. Následně se v rámci činnosti svazu objevují také snahy o odškodnění romských obětí nacistického pronásledování. V srpnu 1971 byla při ústředním výboru svazu ustavena Komise bývalých vězňů koncentračního tábora Osvětim pod vedením předsedy Josefa Jelínka, jejíž úkolem byla pomoc při vyřizování žádostí o odškodnění za pseudolékařské pokusy a při získávání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. o národním boji za osvobození. Komise spolupracovala také se Svazem protifašistických bojovníků.

V březnu 1972 se pak v Hodoníně u Kunštátu uskutečnila první připomínka romských obětí nacistické perzekuce. Tato akce proběhla pod patronátem svazu i v roce následujícím. Pietních aktů se zúčastnil kromě členů a funkcionářů svazu i historik Ctibor Nečas, jenž se nejvíce zasloužil o zmapování historie tábora.  Svaz tu (ale i na místě druhého protektorátního tábora v Letech u Písku) dokonce plánoval vybudování památníků romským obětem, k čemuž však kvůli zrušení svazu v dubnu 1973 již nedošlo a téma romského holocaustu bylo na následujících téměř 20 let opět víceméně zapomenuto.

 V roce 1995 Muzeum romské kultury (tehdy ještě občanské sdružení pracující pod Společností odborníků a přátel Muzea romské kultury) na podnět tehdejšího starosty  obce Miroslava Plíhala  začalo na tomto místě připravovat důstojné uctění památky zde zahynulých Romů.  Od té doby muzeum každoročně organizuje na tomto místě pietní akty. Probíhají vždy v neděli nejblíže datu 21. 8., na památku hromadného transportu Romů, který v roce 1943 odvezl většinu vězňů místního cikánského tábora od KT Auschwitz II.-Birkenau.

V roce 1997 Muzeum romské kultury ještě jako občanské sdružení (muzeum nemělo právní subjektivitu, pracovalo oficiálně pod Společností odborníků a přátel Muzea romské kultury) iniciovalo a následně také formou veřejné sbírky realizovalo vybudování památníku Jedná se o železný kříž od romského autora Eduarda Oláha. O úpravu památníku a jeho nejbližšího okolí se již od svého vzniku stará Muzeum romské kultury.
Na přední části podstavce je vsazena deska s nápisem: „Památce Romů zahynulým zde v letech 1942 – 43. Ma bisteren! Nezapomeňme!"
Těsně u plotu dnešního rekreačního zařízení byl také umístěn mohutný kámen s vyrytým textem o historii tábora v romském a českém jazyce.

V roce 2007 byla do areálu pohřebiště Muzeem romské kultury umístěna kovová informační cedule formátu A4 na dřevěném podstavci nesoucí stručný popis místa a jeho historie. Kromě ní byla na plot kolem pietního místa dána cedule s nápisem: Žalov – památník obětem tzv. cikánského tábora (1942–1943).

Text na informační ceduli:
Žalov – památník obětem tzv. cikánského tábora

Pietní místo, kde jsou uloženy v hromadných hrobech pod dosud viditelnými třemi terénními vlnami oběti protektorátního tzv. cikánského tábora. Od srpna 1942 až do srpna 1943 byly v táboře vězněny celé romské rodiny  z řady míst Moravy. Více než 200 vězňů  nucenou koncentraci zejména v důsledku špatných životních podmínek   a těžké práce  nepřežilo.  Romové byli pohřbíváni nejprve na hřbitově v nedalekých  Černovicích, po vypuknutí epidemie tyfu byla mrtvá těla postupně ukládána na tomto místě. Takto  „pohřbeno“ zde bylo 121 romských mužů, žen a dětí.
Ti, kteří internaci přežili, byli v několika transportech převezeni do koncentračního a  vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Poslední hromadný transport odjel z Hodonína  dne 21. srpna 1943. Každý rok v neděli nejbližší tomuto datu zde probíhá pietní shromáždění k připomenutí existence tábora a životů všech lidí, kteří táborem prošli.
Po osvobození byl v táboře zřízen lazaret pro nemocné rudoarmějce, krátce nato fungoval jako sběrné středisko pro německé obyvatele, kteří nemohli být pro svůj fyzický stav ihned zařazeni do odsunu Němců. Po roce 1948 zde byl na přechodnou dobu zřízen tábor nucené práce, kde měli být  „převychováváni“ nepřátelé komunismu.
V roce 1946 byl na tomto místě vztyčen prostý dřevěný kříž s trnovou korunou, který byl později doplněn kamenem s nápisem „Žalov obětí nacismu“. Ten vytesal  jeden z vězňů tábora nucené práce. Současný památník v podobě kovového kříže s romskými symboly – torzem kola kočovného vozu a koňského  chomoutu – byl zřízen v roce 1997 péčí Muzea romské kultury v Brně a Obecního úřadu v Hodoníně. Jeho autorem je romský výtvarník Eduard Oláh.

V letech 2004 - 2008 se na opravách, údržbě a pořádání pietních aktů Muzea romské kultury  finančně podílel také Nadační fond obětem holocaustu.

Od roku 2009 je Muzeum romské kultury, státní příspěvková organizace,   v péči o toto místo podporováno MKČR, péče o místo se tedy od tohoto roku mohla zintenzivnit.  Dne 15. 9. 2009 stávající majitel památníku romským obětem na Žalově a informačního kamene u objektu bývalého tábora (díla sochaře Eduarda Oláha) a pamětní desky na obecním hřbitově v Černovicích (dílo sochařky Boženy Přikrylové) viz foto , tedy Společnost přátel Muzea romské kultury (došlo k menší změně názvu) darovala tyto tři objekty Muzeu romské kultury, státní příspěvkové organizaci, která se o ně od té doby oficiálně stará.


Areál bývalého tábora – dnes rekreační zařízení - je v současnosti v rukou soukromého majitele, resp. majitelky. Památník leží na území ve vlastnictví obce Hodonín u Kunštátu.

Areál tábora je dosud půdorysně zachován v téměř nezměněné podobě, z původních budov se zachovaly pouze dvě – vězeňský barák a správní budova.

Hodonín a Černovice

Obec Hodonín u Kunštátu se nachází asi 10 km od města Kunštát, přičemž areál bývalého tábora leží nedaleko silnice vedoucí z Rozseče nad Kunštátem do Hodonína u Kunštátu.

Roku 1998 byla také Muzeem romské kultury odhalena pamětní deska na obecním hřbitově v nedalekých Černovicích. Deska je umístěna na hřbitovní zdi, kde na místech pro bezvěrce a sebevrahy bylo pohřbeno více než sedm desítek vězňů tohoto tábora, v tomto případě zejména romských dětí. Autorkou originální keramické předlohy pro výrobu  desky  je romská nevidomá výtvarnice Božena Vavreková-Přikrylová, desku do kovu odlila sochařská dílna  Štěpána Axmana. Součástí pietní úpravy na tomto místě je i symbolické ohniště.
Muzeum romské kultury každoročně organizuje na tomto místě pietní akty. Probíhají vždy v neděli nejblíže datu 21. 8., na památku hromadného transportu Romů, který v roce 1943 odvezl většinu vězňů tzv. cikánského tábora od KT Auschwitz II.-Birkenau. Na programu pietních aktů je vždy bohoslužba (v obci Hodonín u Kunštátu u kapličky na návsi, roku 2009 poprvé proběhla bohoslužba přímo v areálu bývalého tábora), poté na místě masového hrobu proslovy hostů a účastníků a kladení věnců a květin. Následuje přesun na místní hřbitov v Černovicích, kde je pietně vzpomenuto dalších zde pohřbených vězňů tábora. Celý akt je doprovázen hudebními vystoupeními.