cs en de

Domů » Online muzeum » Phabaľin: audiopovídky romských autorů » Barvaľipen miro / Mé bohatství. Andrej Pešta

Barvaľipen miro / Mé bohatství

Andrej Pešta

Museum of Romani Culture · Barval'ipen Miro, autor: Andrej Pešta, interpret: Štefan Ferenc

Museum of Romani Culture · Mé Bohatství, autor: Andrej Pešta, interpret: Michal Bumbálek

O básni

Barvaľipen miro

Český překlad: Milena Hübschmannová, Vladimír Sloup

Režie: David Tišer – Herec, scénárista a aktivista, ředitel spolku Ara Art

Interpret: Štefan Ferenc – narodil se v Brně, pochází z rodiny Lázoků, maďarských Romů. Od roku 2017 pracuje v Muzeu romské kultury jako kustod, od roku 2022 je současně i průvodce

Mé bohatství

Režie: Radim Nejedlý

Interpret: Michal Bumbálek – herec, vystudoval brněnskou konzervatoř, následně pak Divadelní fakultu JAMU, ještě během studia přišel do Divadla Husa na provázku, kde hrál dvacet let. Od roku 2013 je členem činohry Mahenova divadla, nicméně spolupracuje s dalšími brněnskými scénami.

Nahráno v Nahrávacím studiu George Lukase v létě 2022.

Autor Andrej Pešta

„The le gadžen uľahas bari chasna amara literaturatar, boj on amen na prindžaren, na džanen amare citi, amaro voďi, čak amaro temperamentos, ča koda, andre soste amen pale sam pal lende. Aľe kampelas bi lenge te šunel, so amare romane jila vakeren.“

„I Neromům může být naše literatura hodně prospěšná. Pořádně nás Romy neznají, nevědí nic o našich pocitech, o naší duši. Vidí jen náš temperament a to, v čem jsme oproti nim pozadu. Ale bylo by potřeba, aby si taky poslechli, o čem promlouvají naše srdce.“ (Andrej Pešta)

O životě

1921, Torysky, SK – 2009, Brno

Andrej Pešta byl v mnoha ohledech pozoruhodnou osobností, člověkem mnoha řemesel a umů: řidičem, zámečníkem, kutilem, básníkem, spisovatelem, tiskařem, fotografem, výtvarníkem, rybářem, zahrádkářem... Narodil se na východním Slovensku v obci Torysky, v útlém věku osiřel. Za 2. světové války bojoval na východní frontě. Po válce žil krátce na Jesenicku, od 50. let pak pobýval na Spiši, kde pracoval v různých dělnických profesích. V první polovině 60. let působil jako poslanec MsNV ve Spišské Nové Vsi v komisi pro školství a kulturu. Již v této době začal být literárně činný. V roce 1968 přesídlil do Brna, kde se o něco později s nadšením zapojil do činnosti ustaveného Svazu Cikánů-Romů (1969-1973). Pracoval v redakci zpravodaje Románo ľil, v jeho rozmnožovně, jako svazový fotograf a vedoucí pěveckého a tanečního souboru Jagóri.: „(…) avľas paľis bari novina perdal ma, hoj pes zathoďas Romano jekhetaniben. Me baro rado somas, hoj amen le Romen hin vlastno jekhetaniben. Andro Svazos zathoďom peršo suboris, Jagori (…). Amari romaňi literatura diňam avri andro Romano ľil, rozgejľas pes pal calo republika, savore Roma oda bara lošaha genenas. Me keravas andre redakcija. Sikhľiľom ťiskarsko buťi the keravas fotografii.“ / „(…) bylo pro mě velkou novinkou, že byl založen Svaz Romů. Měl jsem ohromnou radost, že my Romové máme svou vlastní organizaci. Ve Svazu jsem založil první soubor, Jagori (…). Naši romskou literaturu jsme vydávali v Románo ľilu, který se rozesílal po celé republice, všichni Romové ho četli s nadšením. Pracoval jsem v redakci, naučil jsem se tiskařské řemeslo a taky jsem fotil.“

Podílel se také na činnosti jazykovědné komise v rámci Společenskovědní komise Svazu, na první veřejné fotografické soutěži Romové v práci a odpočinku, na hraném dokumentárním filmu režiséra Jana Fuksy uvedeném později jako Cikánské melodie života. Po rozpuštění svazu se Pešta stáhl z veřejného působení, žil ještě nějakou dobu v Brně, pracoval ve Sběrných surovinách, poté se přestěhoval do Podbřežic na Vyškovsku a později do Borové u Letovic.

V roce 2022 sám kontaktoval Muzeum romské kultury a nabídl do jeho sbírek některá svá umělecká díla a také obsáhlý archiv negativů. Tvorba Andreje Pešty je tak zastoupena napříč sbírkovými fondy: Ve fondu výtvarného umění je celá řada artefaktů – od malovaných talířů, obrazů, po originální objekty z pivních zátek či dělostřelecké nábojnice s vyrytým mírovým poselstvím. Jeho díla se pravidelně setkávají se zájmem kurátorů a stávají se součástí souborných výstav (kupř. E luma romane jakhenca / Svět očima Romů, Romská socha, O kosmos hino kalo / Vesmír je černý, Phundrado drom / Otevřená cesta). Ve sbírce Fotodokumentace je uchován rozsáhlý archiv Peštových negativů, jejichž kurátorský výběr je představen v reprezentativní publikaci Andrej Pešta O Fotki (Muzeum romské kultury, 2017) a stal se také jádrem výstavy Andrej Pešta: Mire sveti / Světy Andreje Pešty uspořádané v roce 2018. Ruku v ruce s výstavou vznikl mimořádný dokumentární snímek v režii Anny Babjárové Andrej Pešta: O Fotki (2018), doprovázený zdařilými animacemi Pepy Šochmana. Film získal hlavní cenu na festivalu Musaionfilm 2018 a také cenu za nejlepší český film na festivalu Etnofilm Čadca 2018. V souvislosti s přípravou výstavy došlo k navázání úzkého kontaktu s rodinnými příslušníky A. Pešty, kteří jsou na snímcích zachyceni jako děti. V roce 2019 byla výstava prezentována v rámci světového festivalu Khamoro v Praze. Pro úplnost dodejme, že na sklonku svého života se Andrej Pešta – zřejmě v souvislosti se svým zdravotním stavem – ke své romské identitě přestal hlásit. To však na síle jeho odkazu neubírá.

O díle

„Romanes čhinav vašoda, kaj pes amari romaňi čhib te na bisterel, kaj pes te na našľol pal o svetos, kaj la o Roma lačhes te džanen.“

„Romsky píšu proto, aby se romština nezapomněla a aby nezmizela ze světa, aby si ji Romové uchovali.“ (Andrej Pešta)

Andrej Pešta patří mezi nejstarší generaci romských spisovatelů v Česk(oslovensk)u. Doposud málo známým faktem je, že své první básně v romštině začal psát již v 50. letech 20 stol. na Slovensku. Publikovat však začal až na stránkách zpravodaje Svazu Cikánů-Romů Románo ľil (1970-1973), v němž byl sám aktivně činný. Ani po rozpuštění Svazu ve své tvorbě neustával: „Hjaba hoj amen le Romen nane ňisavo ľil akana, me miri buťi na mukhav a na čhivav, aľe diader čhinava, choc ča pro papiris mire giľa the paramisa. / I když už teď my Romové nemáme žádný časopis, neopouštím své dílo, ale píšu své básně a pohádky dál, třebaže jen na papír.“

Jeho básně byly zařazovány do téměř všech (z několika málo) publikací, jejichž vydání se v dobách socialismu podařilo prosadit: V Pomocných textech k cikánské konverzaci (KPÚ v Ústí n. L., 1973) vyšly básně Mira dakre kale bala, Charťas, Barvaľipen miro a Upre Roma). Tři z nich byly (vedle poezie dalších autorů) otištěny v obsáhlé stati M. Hübschmannové „Roms (Gypsies) in Czechoslovakia and their literature", která vyšla ve sborníku Studies in Indo-Asian Art and Culture, vol. 5 (International Academy of Indian Culture) v roce 1977 a jež předcházela prvnímu sborníku romské poezie Romské písně v roce 1979. Báseň Mire dakre kale bala byla otištěna také v článku M. Hübschmannové „Jste z rodu antilop, pane Mirgo" v časopise Nový Orient 9/1978. V roce 1980 se básně Kovář a Černé vlasy mé matky objevily v reportáži Tři rozhovory o romské poezii v Literárním měsíčníku 3/1980. V roce 1982 byly zařazeny do pásma z romské lidové poezie a veršů současných romských autorů Mé černé srdce (Dilia).

Báseň Mira dakre kale bala / Černé vlasy mé matky se zřejmě dostala do širšího povědomí Romů, vztahuje se k ní kupř. výtvarník Ruda Dzurko, když hovoří o jednom ze svých ranných obrazů Romaňi čhaj bašavel: „Ženský a hudba to jde opravdu pěkně dohromady. Jeden Rom na to udělal básničku. Není to sice žádnej můj příbuznej, ale ta básnička sedí.“ Báseň byla dokonce zhudebněna. Peštova básnická i prozaická tvorba měla být opakovaně zařazována i do připravovaných výborů z romské literatury, o jejichž vydání od 2. poloviny 70. let až do začátku let devadesátých (marně) usilovala Milena Hübschmannová. Ta Peštově básnické tvorbě poskytla prostor také ve dvou pořadech Českého rozhlasu: V roce 1976 v pásmu Má matka má černé vlasy a v roce 1979 v Povím ti to krásným slovem.

Po roce 1989 byla Peštova tvorba publikována v romských časopisech. Povídka E Roza / Róza byla zařazena do antologie prozaických textů romských autorů z ČR Čalo voďi / Sytá duše (Muzeum romské kultury, 2007). Obsáhlý medailon Andreje Pešty byl připraven redakcí časopisu Romano džaniben v roce 2007. Řada Peštových básní dosud publikována nebyla.

O básni Barvaľipen miro / Mé bohatství

„Andre mire giľa kamav te phenel le Romenge, hoj the amen sam manuša…“

„Svými básněmi chci Romům vzkázat, že i my máme hodnotu jako lidé…“ (Andrej Pešta)

Z datovaného strojopisu vyplývá, že tuto svou báseň Andrej Pešta napsal téměř před padesáti lety – o Vánocích (27.12.) roku 1972 v Brně. Publikována byla od roku 1973 (viz předchozí oddíl). V roce 1976 byla odvysílána v rámci zmíněného pásma ČRo Má matka má černé vlasy. Není bez zajímavosti, že název celému pořadu dala jiná – zřejmě snad vůbec nejznámější – Peštova báseň Mira dakre kale bala. V časopise Tvorba (Týden u přijímače) se pořadu dostalo tohoto pochvalného hodnocení: „Naproti tomu pokračování jiného pravidelného pořadu – básnického cyklu Panoráma české a slovenské poezie – si zaslouží pochvalu, především za dramaturgickou objevnost. V jeho rámci bylo uvedeno pásmo Má matka má černé vlasy, připravené M. Hübschmannovou z poezie českých Romů. O jejich literatuře, která navazuje zejména na staré písně a legendy, toho ještě stále příliš nevíme. Zvolené ukázky z poezie V. Fabiána, B. Daniela, A. Pešty a dalších autorů však ukazují, že by si jejich tvorba zasloužila i pozornost kulturních časopisů. Pořad doplněný zasvěceným úvodem o specifice romské literatury pečlivě nastudoval režisér J. Melč, z interpretů upoutal pozornost především M. Masopust procítěným a impulzívně laděným přednesem.“

V roce 2018 báseň Barvaľipen miro reprezentovala Peštovo literárního dílo ve výstavě Andrej Pešta: Mire sveti / Světy Andreje Pešty, kde ji během vernisáže Štefan Ferenc také poprvé recitoval. V roce 2019 byla uvedena v rámci Literárního večeru s tvorbou Andreje Pešty uspořádaného jako doprovodný program ke zmíněné výstavě.

Výběr z díla

Zastoupení ve výborech:

Pešta Andrej: básně Mira dakre kale bala / Černé vlasy mé matky, Charťas / Kovář, Barvaľipen miro / Mé bohatství in Romské písně. Sborník romské poezie, OKD v Praze 8, 1979.

Pešta Andrej: E Roza / Róza in Čalo voďi / Sytá duše. Antologie prozaických textů romských autorů z ČR. Muzeum romské kultury, 2007.

Časopisecky:

Pešta, O.: Žužo ehin amaro paňori in Románo ľil 3/1972.

Pešta, O.: Mira dakre kale bala, Zakamaďom man, Na kamav mek romňa, Na pobisterďom mek in: Románo ľil 1/1973.

Pešta, Andrej: Mra dakere kale bala / Černé vlasy mé matky, Žužo ehin amaro paňori / Čistá voda, E Roza / Róza, Jepaš manuš / Půlčlověk in Romano džaniben 1/2007.

Rozhlasové pořady:

Má matka má černé vlasy. Pásmo z poezie českých Romů, 1976

Povím ti to krásným slovem, 1979