Sar amen o čhave phirahas andre mozi / Jak jsme chodili do kina.

Ilona Ferková

 

Zlatá šedesátá a v kinech běží kasovní trhák Vinnetou. Co vymyslí dvojice dětí, aby měla na lístek a splnila si svůj filmový sen?

 

 

 

 

 

O audiopovídce

 

Sar amen o čhave phirahas andre mozi

Režie: David Tišer – herec, scénárista a aktivista, ředitel spolku Ara Art 

Interpret: Stanislava Miková – vzděláním speciální pedagožka, pracuje ve školství, věnuje se ale i literární tvorbě. Píše romsky, své povídky publikovala např. v Romano voďi, Romano džaniben, literární příloze Respektu nebo sbírce O mulo! Povídky o duchách zemřelých nakladatelství Kher. Je vnučkou spisovatele Andreje Giňi. 

 

Jak jsme chodili do kina

Český překlad: Karolína Ryvolová

Režie: Radim Nejedlý

Interpret: Barbora Goldmannová – herečka, moderátorka. Vystudovala brněnskou konzervatoř, pokračovala na JAMU v ateliéru činoherního herectví profesorky Niky Brettschneiderové. Po absolutoriu přijala angažmá v činoherním souboru Městského divadla Brno, kde působí dodnes. Spolupracuje s Českým rozhlasem, byla několikrát nominována v anketě Neviditelný herec. 

 

 

Nahráno v Nahrávacím studiu George Lukase v létě 2022.

 

 

Autorka Ilona Ferková

 

„Baví mě, že každé postavě ve své knize mohu vtisknout duši, že pod mým perem postava ožívá a čtenáři se s ní mohou sžít. Občas se přihodí, že někdo za mnou přijde a řekne, že když četl moje povídky, odehrával se mu celý příběh před očima jako nějaký film, a to je to, co mě baví. Snažím se psát tak, aby si lidé připadali, jako by byli součástí děje.“ (Ilona Ferková)

 

 

O životě

1956, Rokycany

Narodila se a žije v Rokycanech. Po absolvování základní školy nemohla kvůli špatné ekonomické situaci rodiny (způsobené těžkou nemocí otce) pokračovat ve studiu a nastoupila do zaměstnání. Vystupovala se souborem Amare neni (Naše tety), jehož byla v pol. 80. let zakladatelkou a uměleckou vedoucí. Živila se manuální prací, v 90. letech pracovala jako koordinátorka česko-romské mateřské školky v Rokycanech podporované nadací Open Society Found v rámci projektu Začít spolu. V letech 1999–2003 s rodinou pobývala jako azylantka ve Velké Británii, dnes opět žije v Rokycanech. Založila občanské sdružení Asociace romských žen zaměřené na podporu romských žen, rodiny a výchovy a komunitnímu životu v Rokycanech se věnuje i v současnosti. Za zásluhy o kulturní a sociální emancipaci Romů obdržela státní vyznamenání České republiky. Je členkou klubu romských spisovatelů Paramisara, který se sdružuje pod záštitou organizace Slovo 21 a také ochotnickou herečkou. S romským divadlem Trajo z Rokycan, které vzniklo v rámci projektu Gendaľipen organizace Slovo 21, měla v červnu 2022 premiéru hra Djelem, djelem, jež vznikla na motivy jejích povídek.

 

O díle

„Já, co píšu, tak to musí být aspoň částečně pravda. Dialogy postav si samozřejmě vymýšlím, ale částečně je mám v hlavě, protože si pamatuju, jak lidé vyprávěli, jak se staří Romové sešli a povídali si.“

Od dětství toužila zapsat příběhy svého otce, nadaného vypravěče, Karola Daňa. Neuměla si však představit, že se dá psát romsky, a čeština se pro její záměr nehodila. Romsky začala psát po setkání s Milenou Hübschmannovou na folklorním festivalu, již zaujal právě písňový text, který pro soubor napsala. „Psala jsem texty k romským halgatům, Milena se o tom doslechla a přijela za mnou do Rokycan. Byla to ona, kdo mi poprvé řekl, že se dá psát v romštině. Nevěřila jsem jí, ale touha zkusit to, byla větší.“ Nabádala ji, aby v psaní pokračovala, dala jí číst romskou tvorbu Tery Fabiánové a Margity Reiznerové. „Tehdy jsem viděla, že romština se hodí nejen k mluvení, ale i k psaní,“ vzpomíná Ferková. Své prozaické texty začala vydávat v 90. letech 20. století, aktivně publikovala v romských periodikách Amaro lav, Romano kurko, Romano hangos, Nevo romano gendalos, Kereka, Romano džaniben, na jehož vydávání se také podílela. První povídková knížka inspirovaná folklorními příběhy Mosarďa peske o dživipen anglo love (Zkazila si život kvůli penězům) vyšla v roce 1992 v romském nakladatelství Romaňi čhib v Liberci. Posun od pohádky k realistickému ztvárnění skutečnosti, zejména sociální situace Romů, představuje druhá kniha povídek Čorde čhave / Ukradené děti z roku1996. V roce 2000 publikovala v Romano džaniben povídku Kalo, či parno / Černý, nebo bílý, která se zabývá důsledky nezralého rodičovství. V roce 2007 byly hned čtyři její povídky byly zařazeny do antologie prozaických textů romských autorů z ČR Čalo voďi / Sytá duše. Vakeriben pal e Anglija / Příběhy z Anglie vyšly v časopise Romano džaniben v roce 2008. Autorka v ich-formě popisuje zážitky a dojmy z pobytu v Anglii a zároveň prostřednictvím retrospektivních vzpomínek na život v Česku dává nahlédnout důvody, které ji k emigraci donutily. V roce 2010 díky projektu organizace ROMEA Šukar laviben le Romendar začaly vznikat povídky o bezdomovci Kaštánkovi, které vydalo nakladatelství Kher v roce 2018 pod názvem De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa / Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny (Kher, 2018). „Když se konal křest Kaštánka v Knihovně Václava Havla, přišlo tolik lidí, že jsem dostala trému. Říkám Karolíně /K. Ryvolové, editorce knihy Ještě jedno, Lído/, „ty bláho, já ještě nejsem připravená, abych mluvila s lidmi z televize, rozhlasu, já jsem všechno zapomněla,“ a ona na to, „nech to být, ty umíš kecat moc dobře, ty se ze všeho dostaneš.“ Bylo to pro mě opravdu úžasný, nečekaný, strašně krásný.“  Povídkou Mulo, či na? / Mrtvý, nebo Živý? přispěla do sbírky textů o duchách zemřelých (Kher, 2019) a povídka Sar amen phiravas andre mozi /Jak jsme chodili do kina vyšla v souboru romských autorů Všude samá krása (Kher, 2021).

 

Z ohlasů na její tvorbu

 

„Zároveň však v cyklu o Kaštánkovi ještě pronikavěji vysvítá druhý charakteristický rys její tvorby, a tou je nesmírná laskavost a lidská solidarita, která proniká i ty nejkrutější příběhy. Kaštánkovy posluchače autorka využívá jako jakýsi antický chór, který během vyprávění cizeluje svůj pohled na odvíjející se příběh a jeho protagonisty a v závěru vynáší svůj soud. Jejich nesčetné „Ještě jedno, Lído!“, jímž hmatatelně oceňují a hostí Kaštánka jako skvělého vypravěče, v textech následují stejně početná vyjádření soucitu, úcty i odpuštění směrem k usmýkaným a životem zkoušeným postavám. A jak je u Ferkové zvykem, v důsledku nechybí ani hrstka groteskního humoru, i když bývá pořádně temný." (Alena Scheinostová, Romano voďi)

 

"Jako jedna z nemnoha romských prozaiků se Ferková pouští do řešení složitých zápletek, jež samozřejmě vyžadují odpovídající prostor. ... zejména v pozdějších a vyzrálejších pracích Ferkové jednoznačně dominuje vypointovaný příběh ze současnosti a nedávné minulosti. Ve srovnání s jinými jsou její texty ve své většině realistické a s neúhybnou důsledností mapují problémy současných komunit. Zahrnují přitom široké spektrum aspektů od sociálně patologických jevů (gamblerství, prostituce, týrání dětí) až po zakotvení dezorientovaného jedince v milující rodině, díky čemuž je výsledný obraz plastický a živý. Nesamozřejmý je také pohled Ferkové na ženu: její ženské postavy se zhusta stávají aktivními spoluurčovatelkami a vykonavatelkami vlastního osudu, ať už se vzpírají samozřejmým očekáváním komunity, odmítají tradiční podřízené postavení anebo zápasí o vlastní sebeurčení." (Alena Scheinostová, Romipen. Literaturou k moderní identitě)

 

"Povídky Ilony Ferkové jsou jedinečné svou aktuální tématikou a mravní naléhavostí, s jakou se dotýkají konkrétních, stále živých problémů romské existence v České republice posledních desetiletí. Nenajdeme v nich efekty nespoutané imaginace ani pitoreskní líčení romské výlučnosti. ... Literární hodnota povídek Ilony Ferkové je nenápadná. Její výrazové rejstříky jsou poměrně úzké, sahají však do hloubky. Hlavní tón čtenářskému zážitku udává sentimentalita, což je vlastnost, které si otrlí konzumenti moderní literatury navykli posmívat, a proto se dnes v bezelstně čiré podobě vyskytuje jen vzácně. Ferková nám ji znovu objevuje, a to v prostředí natolik krutém, stísněném, zuboženém, že ji nelze v nejmenším podezírat z maloměšťáckého tíhnutí ke kýči." (Viktor Šlajchrt, Romano džaniben, ňilaj 2008)

 

 

O povídce Sar amen o čhave phirahas andre mozi / Jak jsme chodili do kina

 

V září 2020 ve Slaném uspořádalo nakladatelství Kher a spolek Tosara autorské čtení Ilony Ferkové, která představila svou knihu Ještě jedno, Lído. Cestou do Prahy začala svým spolucestujícím, redaktorkám nakladatelství Kher, Jiřině Stolařové a Lence Jandákové, vyprávět příběh o tom, jak jako malá v Rokycanech se svým kamarádem Škypárem střádaly drobné mince, aby si mohli dopřát návštěvu kina a zhlédli tehdy velmi oblíbené filmy o Vinnetouovi. Na popud redaktorek Kheru Ilona Ferková příběh v romštině napsala. Do češtiny jej přeložila Karolína Ryvolová. Povídka vyšla ve sbírce Všude samá krása v roce 2021.

 

Výběr z díla

 

Samostatně:

Mosarďa peske o dživipen anglo love (Zkazila si život kvůli penězům), Romaňi čhib,1992.
Čorde čhave / Ukradené děti Ferková, Společenství Romů na Moravě, 1996.
De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa / Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny, Kher, 2018.

 

Zastoupení ve sbírkách povídek:

Ferková, Ilona: Valkos / Válek na nudle, Mosarďa peske o dživipen anglo love / Zničila si život kvůli penězům, Kalo či parno / Černý nebo bílý, Vakeribena andal e Anglija / Příběhy z Anglie in Čalo voďi / Sytá duše, antologie prozaických textů romských autorů z ČR, MRK, Brno 2007.

Ferková, Ilona: Mulo, či na? / Mrtvý, nebo Živý? in O mulo! Povídky o duchách zemřelých, Kher, 2018.

Ferková, Ilona: Sar amen o čhave phirahas andre mozi /Jak jsme chodili do kina. Všude samá krása. 20. století v povídkách romských autorů. Kher 2021.

 

Časopisecky:

Ferková, Ilona: Kalo, či parno/ Černý, nebo bílý, Romano džaniben, časopis romistických studií, Praha, 4/2000.

Ferková, Ilona: Vakeriben pal e Anglija/ Příběhy z Anglie,Romano džaniben, časopis romistických studií, Praha, ňilaj 2008.

 

Rozhlasové pořady:

Zemřela, protože chtěla žít po romsky, 1998 (v podání Johanny Tesařové)
Válek na nudle, 1998 (v podání Johanny Tesařové)
Ilona Ferková: Příběhy z Anglie. Vyprávění romské ženy, která opustila rodnou zemi, Povídkové čtení na víkend, Český rozhlas, 26. 6. 2021 

Spisovatelka Ilona Ferková si dlouho neuměla představit, že se dá psát romsky, O Roma vakeren, Český rozhlas, 3. června 2017

 

Televizní pořady:

Soubor Trajo z Rokycan odehrál premiéru divadelní inscenace Djelem, Djelem o emigraci do Anglie, Romea TV, 2. 6. 2022

 

Více k osobnosti a dílu Ilony Ferkové:

Paměť Romů. Ilona Ferková, rozhovor natočen 11. 7. 2016 v Rokycanech. ROMEA, o. p. s. 

 

Spisovatelka Ilona Ferková: Co píšu, musí být aspoň částečně pravda

Rozhovor na Romea.cz, 7. 8. 2020 (původně v Romano voďi 5/2020)

 

Kvůli výhrůžkám emigrovala. Dnes je zpět a dál bojuje za uchování romštiny, Romea.cz, 28. 11 2017

 

Perem i rukama. Romská spisovatelka Ilona Ferková neúnavně dobrovolničí pro své Rokycany, Hate free, 5. 11. 2021

 

Vyprávění jako zbraň proti životním prohrám, Romano voďi, 2/2018, str. 20